8. Klasické období - kultura - základní teze

- slavní sochaři 4. století př. n. l.: především Práxitelés (Athény), autor sochy nahé Afrodíty z Knídu, Herma s malým Dionýsem (jeden z mála dochovaných originálů řeckého sochařství),

- malířství: řecké malby se do dnešní doby s výjimkou maleb na vázách nedochovaly, pokračuje zhotovování červeno- a černofigurové keramiky, barevné byly i sochy a stavby, nejslavnější malíř této doby byl Polygnótos z Thasu, autor nástěnných maleb (viz malovaná stoa v Athénách),

c) základní charakteristika vývoje literatury:

- vznik nových literárních žánrů, především dramatu, dějepisectví a řečnictví, které v řecké literatuře klasické doby dominovaly,

-řecké drama: zrodilo se v Athénách, svůj původ mělo ve slavnostech na počest boha Dionýsa, jejichž součástí se stalo provozování dramat, soutěžili zde tři autoři, athénský stát podporoval účast diváků na dramatických představeních i finančně (diety),

- tragédie (tragos, kozel): jejich námět Řekové čerpali především ze světa řeckých mýtů, pouze výjimečně byla námětem nějaká historická událost (Aischylovi Peršané), řecká tragédie je nadčasová, protože se v ní řeší základní otázky lidského života,

- tři slavní autoři tragédií : Aischylos, Sofoklés, Eurípidés (5. století př. n. l.), všichni působili v Athénách,

- Aischylos : bývá považován za otce tragédie, omezil úlohu sboru zavedením druhého herce, člověk je u něho závislý na bozích, do dnešní doby se nám od něho dochovalo sedm tragédií, nejslavnější je jeho trilogie Oresteia, která je oslavou athénské demokracie, vítězství Athéňanů v bitvě u Salamíny oslavil v tragédii Peršané,

- Sofoklés: definitivně zavedl třetího herce, děj s dramatickým spádem soustřeďoval kolem jednoduché zápletky, z jeho děl vynikaly tragédie Antigona, Oidipús král, Élektra,

- Eurípidés: byl později považovaný za nejslavnějšího autora tragédií, ovlivnil římské a novodobé drama, v jeho díle se promítly myšlenky sofistů, kritizoval tradiční náboženské představy i mravy, jeho hrdinové jednali z vlastního popudu i na vlastní odpovědnost, velkou roli v jeho dramatech hrály ženy, vytvořil řadu velkých ženských hrdinek (tragédie Médea, Ifigenie v Aulidě, Trójanky),

- komedie (kómos-veselý průvod o dionýsovských slavnostech:) je o něco mladší než tragédie, stará attická komedie přejímá náměty z mytologie, ale především z aktuálního politického života athénské obce, v komedii si větší roli uchoval na rozdíl od tragédie sbor,

- Aristofanés (Athény): nejslavnější reprezentant řecké komedie, do dnešní doby se dochovalo v úplnosti jeho 11 komedií, hlavním námětem Aristofanovy tvorby se stalo téma války a míru, protože působil zejména v době peloponéské války, z jeho děl lze uvést především komedie Mír (téma Níkiova míru), Jezdci (komedie zaměřená proti radikálnímu athénskému politikovi Kleóntovi), Lýsistraté (ženy odmítají plnit své manželské povinnosti, aby dosáhly ukončení války),