8. Klasické období - kultura - základní teze

- významní představitelé školy sofistů: Protagorás z Abdéry (člověk je mírou všeho),

- Sokratés (zejména druhá polovina 5. století př. n. l.) – snažil se rozhovory se svými žáky dopátrat přísně logickou argumentací základních hodnot lidského života, ve svém životě se řídil daimoniem, jakýmsi vnitřním hlasem, který způsobuje svobodné rozhodování a který je odpovědný za jeho činy, tímto svým učením se však dostal do rozporu s oficiálním státním náboženstvím a byl odsouzen k smrti, kterou podstoupil vypitím číše bolehlavu,

- Platón (zejména první polovina 4. století př. n. l.), působil v Athénách, založil filozofickou školu, která dostala název Akademie (podle předměstí Athén, kde byl uctíván héros Akadémos), Platón rozeznával dva rozdílné světy, svět neměnného „jsoucna“ a svět proměnlivého „nejsoucna“, nejsoucnem rozumí hmotný svět vnímatelný smysly, který je pouhým stínem věčného světa ideí, ideje jsou základní pojmy existující v mimolidském světě, za nejvyšší ideu považoval filozof ideu dobra, uskutečněním této ideje na světě mělo být vybudování „ideálního“ (dokonalého) státu, který projektoval zejména ve svém státoprávním spise Ústava, částečně i v díle Zákony,

- Platón byl také autorem mnoha dialogů, v nichž se mj. věnoval působení svého učitele Sókrata,

- Aristotelés (4. století př. n. l.), byl nejvýznamnějším Platónovým žákem, i on založil svoji filozofickou školu, která se nazývala Lýkeion (srovnej lyceum), a to podle umístění v posvátném okrsku Apollóna Lýkeia, řešil problémy jsoucna, lidského myšlení, etiky, úlohy státu atd., stal se zakladatelem několika vědních disciplin, které se vyčlenily z filozofie, zejména logiky, tj. vědy o myšlenkových pochodech, věnoval se také biologii a nauce o krásnu (estetice),

f) řecké náboženství:

- charakteristické rysy: polyteismus (uctívání mnoha bohů), antropomorfismus (představa o bozích a jejich vyobrazování v lidské podobě), uctívání kultu předků, značný pragmatismus ve vztahu k bohům, který našel v pozdější době své vyjádření v latinském výroku „do, ut des“ (dávám, abys dal), synkretismus – slučování bohů s podobnými funkcemi, propojení náboženství se státem, kněží byli státními úředníky,

- kult: byl nejvýraznějším projevem vztahu lidí k bohům, uctívání bohů se projevovalo především předkládáním obětí a darů, z obětí se jednalo obvykle o potraviny, oběti byly jednak nekrvavé (koláče, cukroví, zelenina) , jednak krvavé (zvířata), božstvu se většinou obětovaly jen malé části zvířete, zbylé části si rozdělili kněží a další účastníci obřadu, pokud se celé tělo zvířete spálilo, říkali Řekové této oběti holocaust,

- Řekové si představovali, že jejich bohové sídlí na hoře Olympu (Olympos, pohoří v Thessálii), jsou nesmrtelní, živí se nektarem a ambrósií, kromě nich uctívali také „polobohy“, tj. smrtelníky, kteří byli zbožštěni nebo byli syny a dcerami bohů s obyčejnými smrtelníky (héroové),