8. Klasické období - kultura - základní teze

- dějepisectví: Hérodotos ( 5. století př. n. l.), část svého života prožil v Athénách, kde vytvořil své dílo Dějiny, jejich hlavním tématem jsou řecko-perské války, římským státníkem, filozofem a řečníkem M. T. Ciceronem byl nazván otcem dějepisu, neboť byl a rozdíl od svých předchůdců tvůrcem prvních celořeckých i světových dějin, hlavní metodou psaní jeho spisu byla „autopsie“, neboť své informace sbíral na cestách, velkou roli v jeho spise mají bohové, kteří řídí osudy lidí, byl také stoupencem athénského demokratického zřízení,

- Thúkydidés: (5. století př. n. l.), pocházel z Athén, ale pro neúspěch v bitvě u Amfipole raději odešel na nějakou dobu do vyhnanství, napsal Dějiny peloponnéské války, jedná se o monografii, která líčí události této největší řecké války po jednotlivých letech (do roku 411 př. n. l.), její autor je považován za zakladatele historické kritiky, protože se nejen snažil sebrat co nejvíce věrohodných údajů, ale své prameny také kriticky hodnotil, jeho spis se opírá i o písemné, v athénském archivu uchovávané, dokumenty, i on velmi obdivoval demokratické zřízení svého města a státníka Periklea,

- Xenofón: (5/4. století př. n. l.), byl athénským občanem, ale pro velký obdiv ke Spartě a účast na tažení spartského vojska na pomoc jednomu z uchazečů o perský trůn (spis Anabase) nakonec odešel na Peloponnésos, je považován za velmi všestranného spisovatele, kromě Anabaze napsal také spis O hospodaření, jeho hlavním dějepisným dílem se staly Řecké dějiny, kde vylíčil dějiny Řecka mezi lety 411-362 př. n. l., nebyl tak výborným historikem jako Thúkydidés, ale jeho dějiny jsou jediným uceleným pramenem pro poznání řeckých dějin v uvedeném období, z jeho dalších spisů uveďme i díla, která jsou pro nás důležitým zdrojem informací o Sókratovi (Obrana Sókrata, Vzpomínky na Sókrata),

- řečnictví: znalost řečnického umění byla důležitá pro politický život řeckého občana, jako první se profesionální výuce řečnického umění věnovali důkladněji sofisté, dochované zapsané řeči jsou významným svědectvím o veřejném i soukromém životě především obyvatel starověkých Athén, k nejznámějším antickým řečníkům náleželi Démosthenés a Ísokratés (viz téma Klasické období řeckých dějin).

d) řecká filozofie:

- Athény (druhá polovina 5. století př. n. l.), vznik filozofické školy sofistů a působení Sókrata, obojím bylo společné postavení člověka do středu zájmu filozofie, zkoumali především vztahy člověka k ostatním lidem, ke státu i k jeho zákonům, k oficiálním bohům, obojím je společný i důraz na výchovu,

- u sofistů byla zaměřena na praktické uplatnění v občanském životě, sofisté byli profesionálními učiteli, kteří si za své vyučování nechávali platit, stali se zakladateli vědy o řečnictví (rétoriky), kritizovali tradiční náboženské i mravní poměry v obci,