SZZ_OSE_otazka10

Psychologická antropologie

• Psychologická antropologie se vyprofilovala jako podobor sociální a kulturní antropologie a její představitelé se systematicky zabývají studiem sociálních a kulturních vlivů na lidské chování a prožívání. Současně se věnují zkoumání psychických základů společnosti a kultury.

• V obecné rovině lze vymezit předmět zájmu psychologické antropologie jako výzkum zaměřený na zjišťování vzájemného ovlivňování a podmiňování lidské psychiky a sociokulturního systému.

• Psychologická antropologie se zpravidla užívá jako označení široké palety přístupů k řešení tematických oblastí spojených s lidskou psychikou, chováním a prožíváním.

• Současná psychologická antropologie se orientuje na širokou paletu témat spjatých s otázkami lidského chování a prožívání v mezikulturní perspektivě. Psychologická antropologie nejenže se nadále navrací k tradičním tématům, jakými jsou například učení, sny, emoce či kognice, ale obrací se i k novým oblastem zájmu, jejichž řešení si naléhavě vyžaduje proměňující se svět. Ve výsledcích výzkumů se objevují tématické okruhy tělesnosti, disability, korporátního a politického násilí, autismu či třeba drogové závislosti.

Klinická antropologie

• Klinická antropologie představuje široký vědní obor, úzce související s lékařstvím, který řadíme do aplikované antropologie. Máme na mysli nové přírodovědné, především biologické poznatky, týkající se stavby, vývoje a funkcí lidského těla. Ty se v posledních desítkách let vyvinuly v soubor široce koncipovaných, náročných vědeckých disciplín zasahujících prakticky do všech medicínských oborů a samozřejmě také do antropologie. Přirozeně, že nové poznatky poznamenávají lékařství nejen dnes, ale že tomu tak bylo ve všech fázích vývoje lidské společnosti, podle dosaženého stupně poznání, od dob šamanského léčitelství až po dnešní, na vědecké bázi stojící medicínu důkazů (tzv. evidence based medicine).

• Z mnoha antropologických metod je v medicíně využívána hlavně antropometrie (somatometrie), zvláště v dětském a dorostovém lékařství, pro posuzování růstu a vývoje dětí, z hlediska somatického i psychického, v období pre- natálním i postnatálním, a to z pohledu jak fyziologie, tak patologie.

• Anatomie, jako nauka o stavbě lidského těla nebo těl živočichů obecně, se využívá v antropologii ve smyslu anatomie srovnávací. Antropologická anatomie (srovnávací anatomie) zkoumá stavbu těl jedinců, jejich růst a vývoj a statisticky zpracovává rozdílnosti zkoumaných jedinců v daném populačním vzorku. K antropologické anatomii patří také anatomie lidských druhů, jak těch vyhynulých, tak i současných. Srovnávací anatomie je tedy zaměřena na morfologické srovnávání různých živočišných druhů a z jejich rozdílů a podobností soudí na jejich příbuznost. Pro úplnost se zmiňme i o funkční anatomii, která se zabývá tělem z hlediska jeho funkcí.

• Antropologické, zejména antropometrické, a genetické poznatky se využívají nejen v pediatrii, ale i v dalších, základních i specializovaných lékařských oborech, např. fyziologii, histologii, embryologii, kardiologii, pneumologii, urologii, očním lékařství, ORL, gynekologii a porodnictví, ortopedii, neurologii, psychiatrii, sexuologii, soudním lékařství atd. Samozřejmě že je využíván i vztah opačný, tzn. že poznatky medicínské jsou využívány v antropologii.

• Je mnoho tělesných znaků charakterizujících růst, které můžeme měřit a porovnávat, např. tělesnou výšku, hmotnost, obvod a objem hlavy, obvod břicha, objem plic, vitální kapacitu plic, BMI aj. K posuzování těchto, pro praxi významných, somatických charakteristik používá antropologie standardizované somatometrické (antropometrické) celosvětově srovnatelné metody. Jejich praktické používání vychází z měření vzdáleností přesně stanovených bodů na kostře jedince, promítnutých na povrch těla, z měření tělesné výšky, z vážení a z různých indexů vypočítaných z naměřených hodnot, ale i z hodnocení fyziologických parametrů (v případě vitální kapacity plic) apod.