6_did_zasady

 Výchovnou funkci by měly plnit všechny předměty – záleží na osobnosti učitele.
 Učitel dává poznatkům životnost, pokud je zprostředkovává se zaujetím, pokud je

dokáže žákům přiblížit.

7 Zásada vědeckosti

 Vyžaduje, aby vyučování bylo po všech stránkách na vědecké úrovni. Žák si ve škole osvojuje pravdivé, vědecky prokázané poznatky.

 Učitel by měl žáky informovat o některých sporných a diskutovaných otázkách, o

vědeckých hypotézách a tak žákům umožnit vytvoření představy o složitém vývoji

vědy.

 Využívání takových vyučovacích metod a forem, které jsou blízké skutečnému

vědeckému poznávání, badatelské práci, takže žáci mají možnost nahlédnout do

problematiky vědecké práce.

 Od učitele se očekává, že po celý život udržuje kontakt s vědeckými disciplínami, které

jsou základem jeho vyučovacích předmětů. Znamená to pro něj využívat všech

možností k aktualizaci rychle zastarávajících poznatků.

 Používání mikroskopů k prohlédnutí tkání, získávání aktuálních poznatků týkajících se

medicíny.

8 Zásada spojení teorie s praxí

 Je žádoucí, aby učitel formuloval výukové cíle nejméně na úrovni jejich aplikace a

přesvědčil žáky o smysluplnosti výuky ve škole.

 Měl by je vést k tomu, hledat si v praxi potřebné informace, zpracovávat je a dokázat je

uplatnit.

 Jde o tzv. otevírání se školy jejímu okolí, používání metod a forem práce, které spojení

teorie s praxí předpokládají – projektová výuka, aktivizační metody.

 Spojování poznatků ze somatologie s praxí v nemocničním prostředí a ošetřovatelství.

Zásada komplexního rozvoje žáka

 Učitel si má při didaktické analýze učiva uvědomit, jaké možnosti učivo dává pro rozvoj

osobnosti žáka v jeho třech základních strukturách – tzn. v oblasti kognitivní, afektivní

a psychomotorické.

Zásada individuálního přístupu k žákům

 Žáci ač v jedné třídě se shodují jen v několika vnějších znacích, jako je chronologický

věk, výška a váha. To jsou znaky, které ale nejsou pro výuku příliš podstatné. Důležitější

jsou rozdíly ve zdravotním stavu, v úrovni myšlení, chápání, řeči.

 Učitel by měl proto individuální zvláštnosti žáků dobře poznat a řídit jejich učení tak,

aby každý z nich měl pocit radosti z úspěchu v učební činnosti.

 Jak uvádí Obst otázkou ovšem je, nakolik má učitel možnost získání relevantních

informací k důkladné znalosti každého jedince, zvlášť pokud vyučuje například 150

žáků ,se kterými přichází do kontaktu třeba 2 x týdně.

Zásada emocionálnosti

 Ani učitel, ani žáci nejsou stroje. Navzájem se ovlivňují v emocionální sféře a je

prokázáno, že vyučování probíhá lépe v pozitivní atmosféře a proto by se měl učitel