Zkušební okruhy - část 1

Stáří

- období stáří je poslední přirozenou etapou ontogeneze

- stárnutí je normální, nevyhnutelný proces, který končí smrtí

- postupný úbytek fyzických i psychických sil

- dochází ke strukturálním a funkčním změnám

- rozhodující znak – atrofie a involuce

- jednotlivé procesy probíhají asynchronně

- dva způsoby stárnutí:

1. normální stárnutí – probíhá u zdravého jedince a stárnutí předčasné, které je výsledkem patologie biologického procesu

2. stárnutí neprobíhá pouze na úrovni biologické, ale i psychické a sociální

- členění lidského života podle expertů Světové zdravotnické organizace (WHO) vychází z kalendářního věku a opírá se o tzv. patnáctileté periody lidského života:

• rané stáří,

• stárnutí: od 60 do 74 let,

• vlastní stáří: od 75 do 89 let

• kmetský věk, dlouhověkost: od 90 let

- stáří je velmi složitý mnohofaktoriální děj, který je výsledkem vzájemného působení genetických podmínek a faktorů zevního prostředí

- mezi nejčastěji uváděné teorie stárnutí patří:

1. Teorie genetického omylu: předpokládá, že celý proces stárnutí je výhradně geneticky zakódován

2. Teorie metabolických omylů: stáří je náhodným nahromaděním metabolických omylů, které se objevují v buněčném metabolickém cyklu

3. Teorie stárnutí makromolekul: kolagenové makromolekuly s věkem mění svou chemickou skladbu a tím i metabolickou funkci, se stárnutím těla tkáně ztrácejí elasticitu a kolagenní vlákna se tenčí a tuhnou, takže arterie tvrdnou, svaly a klouby jsou méně ohebné a kůže se stává vrásčitou

4. Imunologická teorie: ve stáří nastávají chyby při dělení buněk a vzniku nových buněčných populací, hromadí se imumologicky vadný materiál, který je podnětem k nástupu autoimunního fenoménu

5. Teorie o působení zevních vlivů, ekologická teorie: mnohé zevní vlivy negativně nebo pozitivně modifikují proces stárnutí, obvykle se uplatňuje více činitelů zevního prostředí současně

Výrazné tělesné změny ve stáří

- kůže je ztenčená, má vrásčitý vzhled, menší elasticitu, objevují se pigmentace

- tělesná hmotnost a Body Mass Index (BMI) s věkem obvykle stoupají, pak dochází k poklesu, snižuje se celkové množství tělesné vody v organizmu

- krok se zkracuje a chůze se významně zpomaluje

- v oběhovém systému se snižuje minutový objem srdce a poddajnost levé srdeční komory, v důsledku procesu stárnutí se zmenšuje pružnost cév

- poruchy žaludeční činnosti jsou charakterizovány zpomaleným vyprazdňováním, které způsobuje zvýšený pocit sytosti, ztrátu chuti k jídlu s váhovým úbytkem

- u smyslových orgánů dochází k řadě změn – snižuje se pružnost čočky a sekrece slz

- u starších osob se zvyšuje práh cítění pro vnímání bolesti

- ztráta zubů

- dochází k atrofii mozku, ubývá mozkových buněk a s tím i ke ztrátě nervových spojení, což se projeví na výkonnosti mozku (zapomnětlivost, zpomalené reakce, výpadky paměti, snižující se schopnost učit se, zvládat nové podněty)