A14.....................................................................................zrevidováno

A14) Actio a mimořádné magistrátské prostředky

Actio

• žaloba se označuje mnoha způsoby (actio, vindicatio, petitio, querella, condictio)

• římská žaloba je velmi specifický právní prostředek ochrany

• musí být přesnou právní diagnózou určitého sporu

• nelze podat pouze nějakou obecnou žalobu, ale musí být vybrána specifická žaloba pro určitý spor

• agere cum – žaloba s, Římané žalovali s někým ( ne proti nebo na někoho, to v trestním řízení)

• žaloba není jako zahájení sporu jednostranným právním úkonem

• je výsledkem spolupráce mezi žalobcem a žalovaným

• litiskontestace

  • novatio necessaria (nutná novace) = právní vztah mezi žalobcem a žalovaným se mění

  • v okamžiku uzavření dohody automaticky změna na vztah založený na této dohodě (smlouvě o sporu)

  • nároky vyplývající z litiskontestace jsou zděditelné

  • dohoda, kterou uzavírá žalobce a žalovaný a ve které přijímají určitá pravidla hry

  • musí identifikovat strany, je třeba, aby se dohodli na tom, o čem se budou soudit – z kupní smlouvy, z úschovy; také kdo je bude soudit – výběr byl na straně sporných stran

  • předmět sporu ve zvláštním právním režimu – nejde zcizit, použít jako zástavu atd, zadnou ze stran

  • res litigiosa – věc, o kterou se vede soudní spor

Dělení žalob

• 1) actiones in personam

• 2) actiones in rem

----------------------------

• 1) actiones civiles (actiones in ius conceptae)

• 2) actiones honorariae (actiones in factum conceptae)

----------------------------

• 1) actiones stricti iuris

• 2) actiones bonae fidei

----------------------------

• 1) actiones rei persecutoriae

• 2) actiones poenales

• 3) actiones mixtae (např. actio vi bonorum raptorum - rapina)

----------------------------

• 1) actiones perpetuae

• 2) actiones temporariae

----------------------------

• 1) actiones simplices (žaloby jednoduché – žalobce a žalovaný jsou různé osoby)

• 2) actiones duplices (žaloby, kde jsou všichni účastníci žalobci a žalovanými zároveň)

----------------------------

• 1) actiones directae (žaloba přímá – ustálené vzory vycházející z právní praxe jak ius civile, tak i praetora)

• 2) actiones utiles (žaloba pomocná – vycházela ze vzoru, ale nějaká skutečnost se musela změnit, doplnit, vynechat – vytvářel praetor)

-------------------------------------------

• 1) actiones privatae

• 2) actiones popularis (mohl podat kdokoli z římských občanů; např. při podvodu na nezletilci)

----------------------------

Actiones in rem

• žaloby věcné, realizovalo se jimi právo absolutní

• chrání věcná práva, žaloba směřující k věci

• před soudem jimi bylo uplatňováno právo k věci

• nenutily žalovaného ke splnění určité povinnosti, ale aby respektoval žalobcovo právo k věci

Actiones in personam

• realizovalo se jí relativní právo, pouze proti osobě dlužníka působící nárok na určité konání n. nekonání

• každá žaloba konkrétní označení:

• zpravidla podle názvu konkrétního obligačního poměru, ze kterého vyplývala

• anomálie v označení až v době poklasické

• věřitel podal na soudě žalobu = aktualizace dlužníkova ručení

• dlužník měl defenzní povinnost – musel se obhajovat před magistrátem

• jinak praetor mohl ihned zahájit majetkovou exekuci

• vyhlásil missio in bona = povolení věřiteli, aby se ujal všeho dlužníkova majetku (výjimečně i dlužníkovy osoby)

• v závěru řízení in iure – litiskontestací se dlužníkův závazek proměnil na závazek nový

• nastane novatio necessaria - nutná, soudní novace

• stará obligace zanikne a její obsah přejde do obligace z litiskontestace

• zahrne všechna vedlejší práva

• upevní i žalobcova práva zatím nezděditelná – mohou přecházet na dědice

• rozsudkem se závazek z litiskontestace promění na závazek z rozsudku

• nesplní-li dlužník svou povinnost před vyhlášením rozsudku - původní obligační plnění dostane vždy formu peněžitého plnění - princip pekuniární kondemnace – v předjustiniánském právu