A14.....................................................................................zrevidováno

základní dělení osobních žalob:

1. žaloby civilní – actiones in ius conceptae

   • podle civilního práva stylizované

   • nárok formulovaný v intenci se opírá o normu civilního práva

   • povinnost dlužníka se vždy označuje jako oportere (je nutno, musí se)

   • zní buďto na dare (plnění určité), anebo na dare facere (nároky na plnění neurčité)

   • 1. plnění neurčité – v žalobě musí být uveden důvod (kauza), ze kterého nárok vznikl - uváděl se v demonstraci (část formule, která stála před intencí)

     2. plnění určité – kauza se uvádět nemusela – žaloby abstraktní označení condictiones – kondikce

určení objemu žalobcova nároku

• východiskem žalobcovo tvrzení v intenci

• rozhodující význam ale příkaz k odsouzení v kondemnaci (např. při žalobách z deliktů se často žalovaný odsuzoval k několikanásobku hodnoty uvedené v intenci)

• žaloby ze smluv a kvazikontraktů - skutečností smlouvám podobných:

  1. actiones bonae fidei – žaloby v dobré víře (terminus technicus)

• umožňovaly soudci v druhém stadiu, aby přihlížel k vedlejším úmluvám mezi stranami

• ke zvyklostem, obchodním uzancím, ke každé nepoctivosti některé strany

• projednací režim – volný, svobodný, ale časově náročný

• při stanovení kondemnační sumy možnost přihlížet i k náhradě škody, která vznikla:

  1. tak, že smlouva nebyla splněna, jak měla být  interesse pozitivní

  2. tak, že smlouva byla vůbec uzavřena  interesse negativní

• pro stanovení výše obnosu rozsudku – rozhodující význam objem všech těchto nároků v okamžiku jeho vynesení

• kontrakty konsensuální, kontrakty reálné (kromě mutuum)

• fiducia, tutela, nepřikázaného jednatelství

  1. actiones stricti iuris – žaloby přísného práva

• omezovaly rozhodčího na pouhé zjištění oprávněnosti žalobcova nároku

• v úvahu se nebralo nic jiného, žádné zvyklosti

• námitky musely být formou excepce, akcesorické nároky vtěleny do formálních smluv

• nebezpečné i pro žalobce: pod sankcí úplné ztráty nároku nesměl zažalovat více, než nač měl právo

• zněla vždy na pevnou sumu peněz nebo vydání určité věci

• soudce před vydáním rozsudku provedl její peněžité ocenění

• mutuum, kontrakty literární a verbální, bezdůvodné obohacení

1. žaloby praetorské – in factum conceptae

   • stylizované podle skutečnosti

   • žalobce opíral svůj nárok o popis faktických událostí, se kterými praetor spojoval žalovatelnost

   • příkaz k odsouzení formulován neurčitě, ale současně byly přesně stanoveny podmínky k odsouzení

   • praetor nenechal rozhodčímu mnoho akční volnosti  v tom příbuzné žalobám přísného práva

justiniánské právo

• změna charakteru soudního řízení a postavení soudce

• žaloby v dobré víře a žaloby přísné ztratily své procesní zvláštnosti

• rozdíl žalob v dobré víře a přísných žalob zůstal  přesun do hmotného práva

• pojem condictio ztratil svou výlučnost – stal se ekvivalentem actio