Zaklady ekologie

Navazující druh toleruje podmínky prostředí druhu předchozího, případně může 
předchozí druh kompetičně vyloučit. Hlavní role při sukcesi rostlin v suchozemském 
prostředí. Platí: 

  raně sukcesní druhy jsou světlomilné, rychle rostoucí a produkují  

množství malých semen 

  pozdně sukcesní druhy jsou tolerantní k zastínění, pomalu rostoucí a  

produkují méně větších semen 

   pozdně sukcesní druhy snáší zástin pionýrských druhů ve fázích  

semenáčků a mladých rostlin, později pionýrské druhy  

přerostou 

o

  c) Inhibicí: efekt dřívějšího druhu na růst druhu navazujícího je negativní. Některé 

pionýrské druhy inhibují růst pozdně sukcesních druhů. Tato inhibice končí zpravidla 
v důsledku disturbance (mechanického vyloučení inhibujícího druhu). Příkladem 
může být společenstvo řas na kamenech v příbojové zóně. Kameny – občas obráceny 
vlnami – abraze povrchu – holý povrch je možno kolonizovat: Nejprve zelené řasy r. 
Ulva-nejrychleji se šíří a rostou, osídlí povrch balvanu a mj. prostř. alelopatie 
nedovolí růst pozdnějším druhům, ruduchám r. Gigartina. Jedině tehdy, když řasy r. 
Ulva napadnou patogeny a sníží odolnost vůči nepříznivým podmínkám prostředí 
(intenzívní radiace, vysoušení a selektivní okus kraby r. Pachygrapsus za odlivu) – 
nastupují pozdnější ruduchy r. Gigartina.   

57 

Teorie o ekologické sukcesi 

- 

víme, že sukcese je podmiňována nějakou změnou v prostředí, která se udála v průběhu 
ekologického času, během existence společenstva – environmentální změna vyvolává odezvu, 
nejlépe patrnou na úrovni primárních producentů – zelených rostlin.  

- 

Rostliny = klíčová složka vývoje ekosystému, coby zdroj pro populace ostatních organismů 
podmiňují jejich dynamiku, proto většina teorií sukcese – aplikována na rostliny