Zaklady ekologie

65 

2 b) Alogenní sukcese 

- 

Poměrně vzácný typ sukcese, kdy jsou druhy ve společenstvech nahrazovány díky 
měnícím se geofyzikálním podmínkám vnějšího prostředí. 

o

  např. zazemňování jezer a rybníků splaveninami, zvyšování salinity a vznik slanisek 

o

   viz obr níže – splaveninový režim v deltách řek – ročně až 1 cm bahna – postupná 

sukcese rostlinných společenstev na nově vzniklém biotopu – vede k posunu 
bahnitých slaništních společenstev a za nimi přílivového lesa směrem k volnému moři 
– typ společenstva dán výškou nad hladinou moře – výše – rostliny méně odolné vůči 
zaplavení brakickou vodou 

Klimax 

- 

„konečný bod sukcesní řady; společenstvo, které dosáhlo stabilního stavu“ 

- 

Má sukcese konec? Kde končí sukcese a začíná evoluce společenstev? 

o

  Koncepce klimaxu jako konečného stadia sukcese má dlouhou historii. Frederick 

Clements (1916) hájil myšlenku jednoho typu klimaxu (monoklimaxová teorie) v 

66 

rámci dané klimatické oblasti (čili by bylo jedno, jestli to začne na písečné duně, 
opuštěném poli nebo zazemněním tůně). Tuto myšlenku monoklimaxu řada jiných 
napadala, s tím, že podoba konečného stadia bude záležet na mnoha lokálních 
faktorech (polyklimax).  

o

  Reálně je velmi těžké označit nějaký stav jako stabilní klimax. Už proto, že k nějakým 

změnám dochází neustále - mozaikovitost (přírodní katastrofy, polomy, požáry), nebo 
že se klima neustále vyvíjí (změny od poslední glaciace, globální oteplování) 

- 

Zónální klimax (klimatický klimax) 

- 

Azonální klimax (edafický klimax) 

- 

Extrazónální klimax (edafický klimax) 

- 

Poznámka: Teorie sukcese nemá univerzální platnost, např. se dá jen velmi špatně aplikovat 
v podmínkách boreálních ekosystémů.