3_04_Vedeni_ve_vakuu

 
Jestliže  do  prostoru  s  vyšetřovaným  plynem  umístíme 
dvojici  elektrod,  získáme  experimentální  uspořádání 
použitelné  pro  studium  vedení  elektrického  proudu  v 
plynech. Na elektrody se přivede z vnějšího zdroje napětí U 
a  měří  se  proud.  Pro  malá  napětí  je  výsledkem 
ampérvoltová  charakteristika  nesamostatného  výboje 
(Obr.  3.4.-1).  Zvyšujme  postupně  od  nuly  napětí  mezi 
elektrodami. Zpočátku roste proud lineárně, což znamená,  

Obr. 3.4.-1  
 
že platí Ohmův zákon. Další zvyšování napětí vede k tomu, že přestane platit Ohmův zákon 
až se plyn dostane do stavu, kdy nezávisí proud na napětí. Horizontální část charakteristiky se 
nazývá plató. Nový vzrůst proudu následuje až po překonání plató.  
 
Na  tvar  ampérvoltové  charakteristiky  má  značný  vliv  povaha  ionizačního  činidla.  Jestliže 
ozáříme  plyn  rentgenovým,  ultrafialovým  či  radioaktivním  zářením,  zjistíme  pro  danou 
hodnotu  napětí  vyšší  velikost  proudu  (Obr.  3.4.-1,  křivka  B).  Nesamostatný  výboj  se 
vyznačuje  velmi  malou  proudovou  hustotou.  Například  v  oblasti  plató  nabývá  hodnot  v 
mezích 10

-3 – 10-12 A

⋅m-2. 

 
Jestliže  dosáhne  napětí  kritickou  hodnotu,  která  se  nazývá  zápalné  napětí  Uz,  přechází 
nesamostatný  výboj  v  samostatný.  Kritická  hodnota  napětí  závisí  na  součinu  tlaku  plynu  a 
vzdálenosti  elektrod  (Paschenův  zákon).  Elektrony  díky  silnému  elektrickému  poli  získají 
dostatečnou  energii  k  tomu,  aby  nárazem  ionizovaly  neutrální  molekuly  (atomy).  Oba 
elektrony,  uvolněný  z  molekuly  a  původní,  jsou  opět  urychlovány  elektrickým  polem  do  té