3_04_Vedeni_ve_vakuu
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
Obr. 3.4.-7 Mřížková charakteristika triody.
Známou vakuovou elektronkou je obrazová elektronka. Nebudeme se zabývat historií a
přehledem postupných kroků, které vedly ke zdokonalování obrazovek, jejichž základem je
katodová trubice, až do současné podoby. Popíšeme pouze jednoduchou obrazovku, která se
využívá v osciloskopech (Obr. 3.4.-8). Elektrony jsou emitovány rozžhavenou katodou K. Ve
Wehneltově válci W, který nese záporný náboj, jsou fokusovány do úzkého svazku. Elektrony
dále urychlují elektrické sily od anod A1 a A2. Pak se postupně dostávají mezi dva páry
vychylovacích destiček Dx a Dy, které slouží k vychýlení svazku ve vodorovném a svislém
směru působením elektrické síly. Elektrony ve vychýleném svazku dále urychluje anoda A3.
Na destičky se přivádí signál, který vstupuje do osciloskopu; například napětí, jehož průběh
chceme zobrazit. Elektrony dopadem na stínítko obrazovky vyvolávají světelné záření z místa
dopadu. Stínítko obrazovky je totiž pokryto vrstvou luminoforu (např. vrstva ZnS s
nepatrným množstvím Ag). Místo vychylovacích destiček se v obrazovkách používaly
vychylovací cívky.
Obr. 3.4.-8 Obrazová elektronka se žhavenou katodou.
Fotoemise Fotoemisi můžeme studovat ve stejném uspořádání jako termickou emisi. Katoda není
žhavena, ozařuje se však elektromagnetickým záření, jehož fotony mají dostatečnou energii k
tomu, aby pro dané napětí zdroje katoda emitovala elektrony. Hodnota nasyceného emisního
proudu roste s intenzitou dopadajícího záření.