3_04_Vedeni_ve_vakuu

Obr. 3.4.-3 

430 

vhodných  podmínek  (volba  materiálu  záporné  elektrody)  může  obloukový  výboj  existovat,  i 
když mají elektrody poměrně nízkou teplotu.  
 
V  minulosti  se  obloukový  výboj  používal  ve  svítidlech  (nahrazeny  vysokotlakými 
výbojkami),  v  současnosti  pro  tavení  v  obloukových  pecích  a  ke  sváření,  kdy  jednou 
elektrodou je svařovaný předmět a druhou elektroda obalená struskotvorným materiálem. 
 
Jiskrový výboj 
je samostatný nestacionární výboj s velmi krátkou dobou trvání. Je doprovázen světelnými a 
zvukovými  efekty.  Tento  výboj  nastává  za  normálního  tlaku  při  překročení  dielektrické 
pevnosti  daného  plynu,  tj.  intenzity  elektrického  pole,  která  způsobí  jiskrový  výboj.  Suchý 
vzduch  má  dielektrickou  pevnost  přibližně  3

⋅106 V⋅m-1. Jiskru tvoří soustava jasně svítících 

rozvětvených kanálků, v nichž je teplota až 30 000 K.  
 
S  jiskrovým  výbojem  se  můžete  přímo  setkat,  když  si  například  sundáte  svetr  s  umělými 
vlákny  a  dotknete  se  uzemněného  kovového  předmětu.  Podstatně  větší  jiskrový  výboj  je 
blesk. Proud v blesku dosahuje v maximu až 10 000 A, unáší dolů náboj kolem 20 C a napětí 
mezi mrakem a zemí dosahuje až 10

9 V. Blesk vzniká i mezi mraky. Země je nabitá záporně a 

potenciál  ve  vzduchu  ke  kladný.  Blesky  svádějí  do  země  záporné  náboje.  Mimoto  existuje 
stálý  elektrický  proud  hustoty  řádově  v  pikoampérech  na  metr  čtvereční,  který  z  atmosféry 
přenáší  na  zem  nosiče  kladného  náboje.  Za  stálého  počasí  je  napětí  mezi  povrchem  Země  a 
vzduchem  ve  výšce  50  km  asi  400  000  V.  S  ohledem  na  obsah  povrchu  Země  dosahuje 
celkový proud, jež přivádí do Země kladné náboje, hodnotu 1800 A. 
 
Jiskrový  výboj  se  využívá  při  jiskrovém  obrábění  kovů,  k  elektrickému  zapalování,  pro 
fotografické účely apod.