3_06_Magneticke_pole

α a β 

jsou navzájem kolmé. 

Aby  se  snížila  míra  abstrakce  chápání  magnetického  pole,  byl  vytvořen  jeho  siločárový 
model.  Magnetická  indukční  čára  je  orientovaná  prostorová  křivka,  jejíž  tečna  v  každém 
bodě  splývá  s  vektorovou  přímkou  magnetické  indukce  a  jejíž  orientace  odpovídá  orientaci 
vektoru  magnetické  indukce.  V  dané  oblasti  je  počet  siločar  mírou  velikosti  magnetické 
indukce.  Magnetické  indukční  čáry  jsou  vždy  uzavřené  křivky  –  u  zmagnetovaných  těles 
jejich  vnější  část  vychází  ze  severního  pólu,  v  okolí  přímého  vodiče  protékaného  proudem 
mají tvar soustředných kružnic v rovině kolmé k vodiči (Obr. 3.6.-3) a jsou orientovány podle 
Ampérova pravidla pravé ruky: Přiložíme-li pravou ruku k vodiči tak, aby palec ukazoval 
dohodnutý  směr  proudu,  pak  zahnuté  prsty  ukazují  orientaci  magnetických  indukčních  čar. 
Jestliže v rovině kolmé  k přímému vodiči rovnoměrně  rozptýlíme železné piliny, po zapnutí 

448 

proudu se každá pilina chová jako malá magnetka a proto se zorientuje ve směru siločar (Obr. 
3.6.-4). 

Obr. 3.6.-3 Magnetické indukční čáry v okolí a) tyčového magnetu, b) podkovovitého 

magnetu, c) přímého vodiče s proudem (zakreslena je poloha magnetky v rovině kolmé k 

přímému vodiči). 

Země  má  své  vlastní  magnetické  pole,  jehož 
existenci  můžeme  celkem  jednoduše  zjistit 
tyčovým  magnetem  otáčivým  ve  vodorovné 
rovině.  Je  součástí  kompasu  a  říká  se  mu  střelka. 
Severní  pól  střelky  je  přitahován  k  jižnímu 
magnetickému  pólu  Země,  který  se  nachází  v 
oblasti