3_06_Magneticke_pole

×Burčuje pravidlo pravé ruky: palec ukazuje orientaci vektoru v, 

ukazováček  vektoru  B,  kolmo  k  ukazováčku  a  palci  vztyčený  prostředník  orientaci  vektoru 
v

×B. 

447 

Magnetická síla, která v daném bodě působí na nabitou a 
pohybující  se  částici,  se  nazývá  Lorentzova  a  platí  pro 
ni vektorová rovnice: 

Fm = Q v 

× B.

3.6.-2 

Protože  je  magnetická  síla  Fm  vždy  kolmá  k  vektoru 
rychlosti  v,  může  měnit  pouze  směr  pohybu  nabité 
částice,  nikoliv  velikost  rychlosti.  Je  tedy  zřejmé,  že 
magnetická síla nekoná práci, čímž  

Obr. 3.6.-1 

se  významně  odlišuje  od  elektrické  síly.  Orientace  síly  Fm  se  určuje  pravidlem  levé  ruky: 
Přiložíme-li levou ruku k nabité částici tak, aby prsty ukazovaly směr pohybu částice, vektor 
magnetické  indukce  vstupoval  do  dlaně,  pro  kladně  nabitou  částici  je  směr  síly  Fm  určen 
vztyčeným palcem. Na záporně nabitou částici působí síla opačně orientovaná (Obr. 3.6.-1 a 
Obr.  3.6.-2).Vztah  (3.6.-2)  lze  chápat  jako  definiční  pro  veličinu  magnetická  indukce. 
Jednotkou magnetické indukce je tesla (T). Podle (3.6.-2) je 

1 T = N

⋅s⋅C-1⋅m-1 = N⋅A-1⋅m-1. 

Magnetické pole Země má v blízkosti zemského povrchu indukci asi 10

-4 T, hodnota indukce 

v mezihvězdném prostoru se pohybuje kolem 10

-10 T, blízko tyčového magnetu 10-2 T, blízko 

velkého elektromagnetu 1,5 T a na povrchu neutronové hvězdy 10

8 T. 

a) 

b) 

Obr. 3.6.-2 Vliv znaménka náboje částice na orientaci vektoru magnetické síly. Roviny