3_07_Magnet_pole_el_proudu

Obr. 3.7.-18 

 
Proud tekoucí vodiči, jež tvoří strany obdélníka o velikostech a, nevyvolává magnetické pole, 
které by působilo na přímý vodič magnetickou silou. Siločáry magnetického pole od spodního 
a  horního  vodiče  obvodu  jsou  podle  Biotova-Savartova  zákona  v  místech  výskytu  přímého 
vodiče opačně orientované. Když použijeme Flemingovo pravidlo levé ruky, snadno zjistíme, 
že síla od vodiče spodního je odpudivá, od vodiče horního přitažlivá. Jistě bližší vodič působí 
silou  větší  velikosti,  takže  přímý  vodič  je  obvodem  odpuzován  s  přihlédnutím  k  (3.7.-14) 
silou o velikosti: 

(

)

a

r

r

ab

I

I

a

r

r

b

I

I

F

+

=

+

−

=

π

µ

π

µ

2

1

1

2

2

1

0

2

1

0

V

. 

469 

Biotův-Savartův zákon 

Biotův-Savartův  (-Laplaceův)  zákon,  který  formuloval  P.  S.  Laplace  na 
základě experimentálních poznatků Biota a Savarta: 

2

0

0

d

4

d

r

I

r

l

B

×

=

π

µ

. 

  3.7.-1 

Vodič  je  myšleně  rozdělen  na  infinitezimální  délkové  elementy  d

l,  které  mají  směr  tečny 

vodiče  a  orientaci  ve  směru  proudu. 

r

0  je  jednotkový  vektor  s  počátkem,  který  splývá  s 

počátkem  vektoru  d

l  a  míří  k  bodu  A  (Obr.  3.7.-1),  r  odpovídá  vzdálenosti  bodu  A  od 

proudového  elementu  Id

l.  Předpokládáme,  že  vodič  obklopuje  vakuum.  Konstanta 

µ

0  je  tzv. 

permeabilita vakua, jejíž hodnotu definujeme přesně: 

µ

0  =  4

π⋅10-7 T⋅m⋅A-1. Velikost vektoru 

d

B je: 

2

0

sin

d

4

d

r

l

I

B

α

π

µ

=

.   

3.7.-2 

Úhel 

α svírají vektory dl a r0. 

Magnetické pole nekonečně dlouhého přímého vodiče