4_3__Kvant_vlastn_elmg_zareni
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
je-li l = 0, 1, 2, … (n - 1), potom m = 0,
±1, ±2, ±l …
Teorie, která byla původně vypracována pro atom vodíku, je obecně platná i pro atomy
s větším počtem elektronů v obalu. Stav elektronu je zcela určen třemi kvantovými čísly n, l,
m, přičemž energii popisuje hlavní a vedlejší kvantové číslo (energie určitého stacionárního
stavu je tím větší, čím větší je vedlejší kvantové číslo).
S ohledem na předpoklady klasické fyziky by měly všechny elektrony zaujmout stav
s nejmenší energií. Podle zákonitostí kvantové fyziky se však do tohoto stavu všechny
elektrony „nevejdou“. Energetické hladiny atomu v základním stavu obsazují elektrony
rovněž podle principu minimální energie tak, že při zvětšujícím se počtu elektronů každý další
elektron obsazuje dosud volnou hladinu s nejmenší energií. Kromě této zákonitosti existuje
specifický
Pauliho vylučovací princip, podle kterého se v jednom stacionárním stavu mohou
současně nacházet pouze dva elektrony. Tyto elektrony však nejsou identické, mají opačný
spin. Pohybující se elektron generuje vlastní elementární magnetické pole, a proto může být
vnějším magnetickým polem orbitalu ovlivňován. Spin je v podstatě obdobně jako
magnetické kvantové číslo charakteristika polohy, v tomto případě
magnetické polohy
elektronu v magnetickém poli, a to vzhledem ke směru magnetické indukce tohoto pole.