seminarni_prace_tym20_final

Z výzkumu Eckensteina (2000) dále vyplynulo, že charakteristiky jedináčků v mnoha v ohledech korespondují s charakteristikami nejstarších prvorozených potomků. Z důvodu vzájemné podobnosti jsou v některých výzkumech tyto dvě skupiny sloučeny (Philips & Philips, 2000).

Řada autorů ale významnou korelaci mezi pořadím narození a charakteristikou osoby zpochybňuje (např. Bleske-Rechek & Kelley, 2013; Rohrer et al., 2015). Rohrer et al. (2015) potvrdili vztah mezi pořadím narození a inteligencí – výsledky testů inteligence se zhoršují se zvyšujícím se pořadím narození (k podobnému závěru dospěl i Sulloway (1999)). Nicméně nebyl nalezen významný vliv pořadí narození na extraverzi, emoční stabilitu, sympatičnost nebo svědomitost. Tudíž nebyl potvrzen trvalý efekt na osobnostní rysy mimo intelektuální oblast. Harris (2000) uvádí, že vliv pořadí narození, a tedy rozdílné charaktery sourozenců, jsou vidět pouze v rodině. Mimo ni jsou osobnostní rysy nerozeznatelné.

Výzkumy se tedy zabývaly především tím, zda má pořadí narození významný vliv na osobnost jedince. Velmi málo výzkumů se však soustředí přímo na vztah mezi pořadím narození a podnikáním. Ve studii Dvir a Pines (2007) bylo ověřeno, že podnikatelé často bývají prvorozenými, což ilustrovali na příkladu high-tech podnikatelů. Tuto skutečnost potvrzuje i práce Kaplana (2007) v jehož vzorku high-tech podnikatelů byli ze 71 % prvorození. Jejich osobnostní charakteristiky mohou vycházet z toho, že rodiče očekávají zodpovědnost a samostatnost při péči o mladší sourozence (Giannantonio & Hurley-Hanson, 2016).

Grinbergová (2015) zkoumala vztah mezi pořadím narození a volbou povolání. Dle této autorky mají prvorození větší šanci stát se manažery, ovšem tato skutečnost není výsledkem jedinečných osobnostních rysů, které by je posunuly do manažerských pozic, ale výsledkem většího množství rodičovských investic.

Pokud diskutujeme vliv pořadí narození na osobnost jedince, resp. jeho vztah k podnikání, je třeba zmínit i další vnější faktory, které ovlivňují podnikatelskou aktivitu. Jsou jimi například kultura, politické klima, příznivost ekonomického okolí (Mazzarol, Volery, Doss & Thein, 1999) nebo také to, nakolik daná osoba přichází do kontaktu s podnikateli, ať už jde o rodiče (Delmar & Davidsson, 2000) nebo známé (Davidsson & Honig, 2003).

Podnikatelská aktivita je ovlivněna také psychologickými faktory (Lukeš & Stephan, 2012; Lukeš, 2013). Jsou jimi například obavy z neúspěchu, veřejný názor na podnikatele a podnikatelská sebedůvěra, která byla řadou výzkumů potvrzena jako osobnostní charakteristika nejvíce související s následnou podnikatelskou aktivitou a podnikatelským úspěchem (Lukeš & Laguna, 2010; Lukeš, 2013).

Hlavními vlastnostmi podnikatelů podle Gartnera (1985) a Turana a Kara (2007) jsou: potřeba úspěchu, schopnost překonávat překážky, vysoká míra zodpovědnosti, pracovní zkušenosti a ochota přijmout výzvy. Lányi (2016) považuje za důležité pro podnikatelský úspěch mimo jiné schopnost rozhodovat se v extrémně nejistém prostředí, schopnost převzít riziko, houževnatost, stresovou toleranci a vytrvalost. Dále autor uvádí, že se pro analýzu podnikatelské osobnosti často využívá modelu Big Five (viz Sulloway, 1999). Zhao et al. (2010) tvrdí, že na rozvoj podnikatelského smýšlení mají vliv především tři dimenze modelu. Extraverze přispívá k lepší komunikaci se stakeholdery a rozvoji sebevědomí, dále pak sebekontrola a emoční stabilita napomáhají stresové odolnosti. V neposlední řadě je důležitá svědomitost, která se odráží v pracovní motivaci, oddanosti podnikatelským cílům, vytrvalosti a produktivitě.