MAKRO-pozn-ÚSTNÍ

jedince, které odráží tvar IC.   

-  pokud by preferoval stejnou výši C v obou obdobích  před výkyvy 

ve spotřebě, došlo by k rovnoměrnému zvýšení spotřeby v obou 
obdobích.   

11 

Změna úrokové míry  

-  při růstu IR se změní sklon křivky mezičasového rozpočtového omezení (bude strmější, při poklesu   

bude plošší), křivka se bude otáčet kolem bodu D, který charakterizoval výchozí rozložení důchodu  v obou 
obdobích  

-  poloha bodu D není ovlivněna změnou IR, protože v tomto bodě si spotřebitel ani nepůjčuje, ani  nespoří, 

roste-li IR, může se objem úspor zvýšit, snížit nebo zůstat beze změny.   

Graf: jedinec reagoval na růst IR snížením úspor. V 
důsledku vyšší IR se rozpočtové omezení pootočilo 
kolem D. Původní úspory (Y

1 – C1*) omezil na (Y1 – 

C1**). Roste-li IR, působí 2 efekty:   

Substituční efekt - IR je nákladem obětované 

příležitosti. Pokud vzroste, stává se pro spotřebitele 
spotřeba v 1.období dražší, proto začne více spořit a 
svou spotřebu odloží do 2.období (předpokládáme, že 
chce dosáhnout konstantního TU v obou obdobích).   

Důchodový efekt - přesun z F do G. Užitek jedince v 

postavení věřitele vzroste, protože se zvýší jeho 
celková spotřeba za obě období. Vydělaný úrok je totiž 
také důchodem. Roste-li IR, roste Y a tím celková 
spotřeba C. Roste i současná spotřeba - DE je tedy pozitivní.   

Pokud jde o spotřebu v 1.období, SE a DE působí proti sobě. My uvažovali, že převládne DE, čili že spotřeba v 

1.období vzroste. Pokud by převážil SE, bod G by ležel vlevo od E a spotřeba by v období 1 klesala → TE zvýšení IR 
není tedy jednoznačný (je dán součtem SE a DE)  

- agregátní spotřeby (spotřeby všech spotřebitelů v 

ekonomice) uvažujeme, že jeden si vezme úvěr a druhý 
musí spořit, aby se vůbec úvěry mohly poskytovat.  

-  DE u spořících je kladný, a tak roste jejich spotřeba v