MAKRO-pozn-ÚSTNÍ

výši jeho spotřeby v období 2 bude: R

2  = Y 1  (1+i) + Y   

-  pokud body A a B spojíme, dostaneme mezičasové  rozpočtové omezení spotřebitele, které spojuje kombinace 

spotřeby v jednotlivých obdobích, jež jsou max. dostupné  

-  sklon křivky mezičasového rozpočtového omezení závisí na úrokové míře: -(1+i)  
-  nyní spojíme přání spotřebitele s jeho reálnými možnostmi  
-  pokud chce maximalizovat svůj užitek, hledáme bod, kdy se křivka mezičasového rozpočtového omezení 

stane tečnou  nejvýše možné položené IC, což je bod E, kdy spotřebitel v 1.období bude mít spotřebu C

1 a ve 

2.období C

2  

-  prvotní rozdělení důchodů bude: v 1.období má spotřebitel důchod Y1 a ve 2.období důchod Y2, odpovídá tomu 

bod  D na křivce mezičas.rozpočt.omezení - zde jedinec dosahuje určité výše užitku.   

-  pokud se jedinec rozhodne nejprve šetřit, má v optimu v 1.období nižší spotřebu, než mu umožňuje důchod z tohoto  

období a spoří (ve výši Y

1 – C1), kdežto ve 2.období vydá za spotřebu více, než je jeho důchod z tohoto období.   

-  spotřebu hradí z budoucího příjmu, úspor a úroku (čerpání úspor a úroku odpovídá na vzdálenosti C2 – Y2).   
-  pokud by byl E na křivce vpravo od bodu D, v 1.období by si půjčoval na pokrytí spotřeby a ve 2.období by na 

půjčku  splácel. Výše spotřeby v období 1 závisí na důchodu v období 1 a 2, na úrokové míře a na preferencích 
spotřebitele.     

Změna důchodu v období 1 a období 2 

-  pokud se zvýší důchod v období 1 nebo období 2, posune se křivka  

mezičasového rozpočtového omezení rovnoběžně doprava  
(důchod vydělaný v období 2 by se nezměnil)  - novým bodem 

optima bude F.   

-  vzrostla spotřeba C nejen v 1.období, ale i ve druhém.   
-  jak moc dojde k růstu C v obou obdobích, závisí na  preferencích