MAKRO-pozn-ÚSTNÍ

Teorie životního cyklu je založena na předpokladech, jejichž platnost je často kritizována:  

  člověk jen odhaduje, jak dlouho bude žít (odhad nemusí být správný)  

  dokonale předvídá YD v budoucích letech (jde ale také o daně, sociální dávky…)  
  spoří v produktivním věku jen proto, aby měl zdroje na spotřebu C v penzi, často ale úspory S slouží také 

jako případné dědictví, si nemůže v mládí půjčit na svou spotřebu kvůli neochotě bank  

Teorie permanentního důchodu  

-  teorii poskytl Milton Friedman - spotřeba závisí jen na permanentním důchodu Y

P: C = c * YP  

-  permanentní důchod = průměrný dl. očekávaný důchod, který závisí nejen na očekávaném důchodu z 

práce (z lidského kapitálu), ale i z očekávaného důchodu držených aktiv (nikoliv tedy lidského kapitálu)  

-  Dostanu měsíční mzdu např. 10. den v měsíci. Ale neutratím vše hned v den výplaty, abych ve 

zbývajících dnech měsíce neměl žádnou spotřebu, protože mi na ni už nezbude. Utratím každý den 
pouze část své měsíční mzdy  

-  teorie říká, že spotřeba je závislá na dl. (permanentním) důchodu. Spotřebitel bude pro daný okamžik vydávat 

na spotřebu jen část dl. důchodu   

-  teorie se blíží teorii životního cyklu (C závisí hlavně na očekávaném celoživotním důchodu)  
-  běžný YD se však nemusí rovnat permanentnímu důchodu. Ve sledovaném roce může běžný důchod kolísat 

kolem permanentního důchodu, a to tak, že ho může převyšovat, ale i tak, že může být nižší → toto  

kolísání je dáno dočasnými (tranzitorními)  

13 

změnami důchodu  

-  YD lze zapsat jako součet permanentního důchodu a dočasné změny důchodu:  YD = Y

P  + YT  

Graf: Výchozím bodem je E0 (YD0 se rovná 
permanentnímu důchodu, tranzitorní důchod je tedy nulový).  
Nyní se zvýší spotřebiteli jeho důchod YD