Pripadova_studie_Sazka

Rozrůstající  se  nabídka  služeb  Sazky  vedla  k rostoucí  popularitě  a  tržbám.  Pro  představu  výtěžky 
směřující na  podporu sportu se  po roce 2000 pohybovaly  stabilně  kolem  miliardy  korun ročně, celkem 
mezi lety 1994 a 2010 šlo na veřejně prospěšné účely přes 15 miliard korun. Většina těchto odvodů byla 
vyplácena přímo akcionářským sportovním sdružením. Tržní hodnota společnosti byla v roce 2010 něco 
málo přes 11 miliard korun (ČSTV, 2011).   

Pokud bychom měly faktory úpadku Sazky kategorizovat, můžeme vymezit tři hlavní oblasti: 

  Stavba Sazka arény 
  Management a správa společnosti  
  Slabý akcionářský aktivismus 

Stavba Sazka arény 

Jak je možné, že tato stabilně rostoucí společnost s pěti desetiletími historie musela po pouhých několika 
slabých letech ohlásit úpadek? Primárním důvodem vysokého zadlužení se stala výstavba a financování 
víceúčelové haly v Praze ve Vysočanech. Pohnutkou ke stavbě bylo pořádání mistrovství světa v hokeji 
v Praze  v roce  2004,  kdy  hala  měla  sloužit  jako  jedno  ze  dvou  kluzišť  pro  pořádání  mistrovství  světa  v 
ledním hokeji.   

Výkonný  výbor  ČSTV  jakožto  většinový  akcionář  podporoval  myšlenku,  aby  se  Sazka  tohoto  úkolu 
ujala,  což  následně  odsouhlasily  orgány  Sazky  v čele  s valnou  hromadou.  Jako  hlavní  důvod,  proč  se 
Sazka  připojila  do  jednání  o  výstavbu  v roce  2001,  tehdejší  vedení  uvádí  snahu  o  vyhnutí  se  situaci 
hrozící  mezinárodní  ostudy,  která  by  nastala  při  zrušení  Mistrovství  světa  v  ledním  hokeji.  Praha  ani 
žádné  jiné  město  v republice  totiž  nemělo  adekvátní  halu  pro  konání  akce  mezinárodních  rozměrů. 
Klíčovou podmínkou, kterou si však akcionáři kladly, bylo to, že tato investice nebude mít negativní vliv 
na výši výtěžku pro jednotlivé akcionáře a její předpokládaný nárůst v jednotlivých letech minimálně o 
státem stanovenou inflaci, a to nejen v průběhu výstavby, ale i po ní. Zatímco první optimistické odhady 
hovořily  o  nutnosti  vynaložení  částky  na  realizaci  haly  ve  výši  zhruba  2,5  miliard  korun,  v prvním 
podnikatelském  záměru  se  investiční  náklady  vyšplhaly  až  na částku  překračující  7  miliard  a  nakonec 
skutečné  náklady  přesáhly  9  miliard.  Financování  stavby  pocházelo  ze  dvou  zdrojů.  První  část  tvořil 
poskytnutý úvěr a druhou dluhopisy vydané v roce 2004 s desetiletou splatností a úročením 7,4 procenta. 
O  dva  roky  později  však  dochází  k výměně  těchto  starých  dluhopisů  za  nové,  které  měly  úročení  9 
procent. To vedlo k logicky k finančnímu zatížení společnosti.