Pripadova_studie_Sazka

Dozorčí rada 

Dozorčí  rada měla  devět  členů, kdy  šest členů bylo voleno a  odvoláváno valnou  hromadou, zbývající 
třetinu  volili  zaměstnanci,  jak  bylo  povinné  pro  české  akciové  společnosti.  Podle  stanov  společnosti 
byly  pro  volbu  členů  dozorčí  rady  stanoveny  podmínky  tak,  že  musí  být  vždy  zvolen  jeden  kandidát 
majoritního  akcionáře,  jeden  kandidát  druhého  největšího  a  zbývající  čtyři  zvolení  byly  navrženi 
ostatními  minoritními  akcionáři.  Podobně  jako  v případě  ustanovení  hlasování  valné  hromady,  i  zde 
vidíme, že role  většinového vlastníka  byla  umenšena  a  jeho vliv je  tak  v podstatě  na  úrovni ostatních 
vlastníků.  

Dozorčí rada jako vyšší ze dvou správních orgánů dvouúrovňového modelu by rozhodně měl reflektovat 
vlastnickou  strukturu  a  adekvátně  hájit  zájmy  akcionářů.  Nicméně  jsme  předznamenali,  že  v české 
úpravě  funkce  a  působnost  dozorčí  rady  může  být  značně  okleštěna.  Tímto  případem  je  i  společnost 
Sazka,  kdy  pravomoc  volit  členy  představenstva  zůstával  v rukou  valné  hromady.  Dozorčí  rada  tak 
představuje více méně kontrolním orgánem bez většího vlivu na rozhodování a je tak víceméně jedno, 
že většinový akcionář má v radě pouze jednoho člena. V radě nenajdeme ani jednoho nezávislého člena, 
který funguje jako další kontrolní mechanismus řízení společnosti a hájení zájmů všech akcionářů bez 
rozdílu.  Předpoklad  nezávislosti  části  správního  orgánu  je  v českém  obchodním  prostředí  pouze 
doporučením a společnost se může svobodně rozhodnout, zda chce zlepšit správu prostřednictvím člena, 
který nemá ve společnosti žádný osobní zájem a není nijak spřízněn s akcionáři či společností. Podobně 
jako následně u členů představenstva můžeme spekulovat o odpovídající kvalifikaci členů dozorčí rady. 
Je  nepodmínečně  nutné,  aby  se  orientovali  ve  finanční  problematice  a  dokázali  posoudit  správnost