Pripadova_studie_Sazka

Od  roku  2004  se  tak  v hospodaření  začíná  objevovat  rapidně  rostoucí  zadlužení  a  úbytek  volných 
finančních toků. Sazka však musela dostát požadavku akcionářů, kdy se zavázala odvádět minimálně onu 
miliardu na veřejně prospěšné účely, a tak nezbývalo než se uchýlit k sjednání dalších bankovních úvěrů, 
které  spirálovitě  vedly až  k insolvenci  o pár let později.  Společnost Sazka,  která  generovala  více  než 1 

miliardu korun čistého zisku, na sebe uvalila pětkrát větší závazek, který nebyla schopna splácet (Smrčka, 
2013).  Vedení  společnosti  u  tohoto  projektu  ani  tolik  zajímala  možná  budoucí  výnosnost  jako  spíše 
schopnost generovat alespoň prostředky na pokrytí stavebních a následných provozních nákladů. Bohužel 
to bylo pouhé zbožné přání, protože dokonce ani při dokončení stavby na jaře roku 2004, vedení nemělo 
vypracován plán provozního financování a bylo nuceno využít krátkodobého úvěrování. Odvod více jak 
miliardy  korun  ročně  ve  prospěch  akcionářů,  kteří  na  něm  vehementně  trvali  navzdory  hrozícímu 
insolvenčnímu  problému  společnosti,  byla  nepochybně  nezanedbatelným  faktorem  vedoucím  k pádu 
společnosti. 

Podíl  na  vině  mají  však  akcionáři  již  při  schvalování  návrhu  ke  stavbě  víceúčelové  haly.  Kromě 
požadavku  na  pravidelný  odvod  prostředků  na  veřejně  prospěšné  účely,  již  totiž  vedení  kladly  jednu 
jedinou  podmínku-  dokončit  halu  včas  před  zahájením  mistrovství.  Bohužel  již  chybělo  nastavení 
jakýchkoliv  parametrů  plnění  či  finanční  limity  projektu.  Jediným  údajem  pro  jejich  rozhodování  bylo 
oněch hrubě odhadnutých 2,5 miliard korun na stavební náklady, avšak v té době neexistoval žádný byť 
předběžný rozpočet. Vedení Sazky tak mělo zcela volné ruce a ještě více se otevřel prostor pro případné 
oportunitní jednání.