Kriminalistika - zkušební otázky

Význam kriminalistické charakteristiky trestného činu: kriminalistická teorie usiluje o to, aby zkoumáním hromadně se vyskytujících trestných činů podala zobecněné kriminalistické charakteristiky(nejčastěji na skupinové úrovni určitého druhu trestných činů)→tato kondenzovaná informace představuje bohatou informační bázi pro praxi(vyšetřovatel se řídí úvahou, že jím vyšetřovaný trestný čin se mohl odehrát podobným způsobem, jako se odehrály(stovky, tisíce...) dříve spáchaných trestných činů; v jednotlivém případě postupuje vyšetřovatel tak, že z jemu známých poznatků se snaží myšlenkově modelovat jakousi „kostru“ kriminalistické charakteristiky vyšetřovaného trestného činu→podle ní pak určí příslušnou metodiku vyšetřování určitého druhu trestných činů, kterou hodlá aplikovat; Na poznatcích o kriminalistické charakteristice je založen také evidenční systém modus operandi, výslechové metody, spolupráce s obětí trestného činu a některé preventivní postupy;

3)Pojem a komponenty způsobu páchání trestného činu:

Pojem způsobu páchání trestného činu: každý TČ je spáchán určitým jednáním; odlišit určitou skupinu trestných činů od jiné skupiny či dokonce individualizovat konkrétní skutek konkrétního pachatele lze nejvýstižněji tím, že popíšeme jak byl čin spáchán→tím vymezíme operacionální stránku trestného činu(způsob páchání trestného činu); způsob páchání trestného činu=modus operandi, je specifikovaný systém operacionálních elementů trestného činu a činností úzce spjatých s trestným činem;

Komponenty způsobu páchání trestného činu: chceme-li způsob spáchání trestného činu důkladně analyzovat, je výhodnější jej rozložit na komponenty; tyto komponenty třídíme z několika hledisek: 1. třídění komponentů podle předmětné povahy: podle své předmětné povahy se komponenty dělí na dějové komponenty a věcné komponenty; 1.dějové komponenty=akty (jsou to dynamické procesy, jimiž pachatel projevuje navenek svou aktivitu): a)somaticko motorické akty: jsou to pracovní pohyby, pohyby končetin, přemísťovací pohyby, gestikulace, mimika, apod. – jimi lze plasticky a výstižně vystihnout podstatu pachatelova jednání, zejména u TČ jako vražda, ublížení na zdraví, loupež, znásilnění…; b)psychické akty: řídí somaticko motorické akty a rozhodují o tom, jak pachatel využije různé objektivní podmínky k realizaci trestného činu (pachatel vybírá vhodný objekt k vloupání, volí příhodnou denní dobu…)- Somaticko motorické a psychické akty jsou při páchání trestné činnosti nerozlučně spojeny – žádný TČ nemůže být spáchán pouze psychickou činností, pachatel musí vždy vykonat nějaké motorické akty, nebo se jich musí zdržet a na druhé straně žádná motorická činnost trestného charakteru se neděje bez psychických procesů; 2.věcné komponenty: jedná se o jakékoli předměty použité pachatelem(zbraně, nástroje, listiny, dopravní prostředky, zavazadla, provazy apod.); zvláštní význam mají zbraně a nástroje (ty ovlivňují i jiné komponenty, ale důležitá je ta skutečnost, že zbraně a nástroje zanechávají výrazné stopy, protože jejich mechanické účinky na okolí jsou zpravidla značně intenzivní a nezřídka lze podle těchto stop použitou zbraň nebo nástroj identifikovat); zvláštní postavení mají zločinecké nástroje (nástroje zvlášť zhotovené nebo upravené ke kriminálním účelům – bývají vyráběny individuálně, takže se na nich nalézá mnoho individuálních specifických znaků, takže se dají dobře identifikovat); 2.třídění komponentů podle složitosti: podle složitosti se dělí pouze dějové komponenty, a to na komplexní, základní a dílčí; 1.komplexní komponent způsobu páchání trestného činu: je komplexem úkonů pachatele, spjatých společným dílčím cílem; tento komplex lze vyčlenit z celkového děje trestného činu jako jeho relativně samostatnou část, 2.základní komponent způsobu páchání trestného činu: je to jednotlivý úkon pachatele; úkonem se tu rozumí relativně samostatný akt uskutečněný v krátkém čase na jednom místě; skládá se zpravidla z několika pohybů a psychických procesů; dílčím komponentem může být např. zakoupení loveckého nože apod., 3.dílčí komponent způsobu páchání trestného činu: je to jednotlivý pohyb pachatele(např. stisknutí spouště pistole); zajímá nás jednak výskyt určitých pohybů a jednak jejich vlastnosti, např. přesnost, obratnost, koordinovanost, intenzita apod.; analýzou dílčích komponentů by bylo teoreticky možné dospět až k individuální identifikaci pachatele→toto je však v praxi poměrně vzácné, protože dílčí komponenty se pro identifikaci nejcennější pohyby zobrazí jen málokdy; příznivější pro individuální identifikaci jsou případy, kdy se ve způsobu páchání projeví celá soustava pohybových návyků(u ručního písma, chůze, gestikulace, apod.);