Kriminalistika - zkušební otázky

Význam poznatků o způsobu páchání pro kriminalistickou prevenci: pachateli lze znesnadnit zformování úspěšného způsobu páchání buď tím, že změníme vnější objektivní podmínky nebo mu zabráníme v přístupu k potřebným informacím; analýza způsobu páchání série trestných činů umožňuje usuzovat, za jakých okolností by se pachatel mohl dopustit dalšího útoku→toho může využít policie k přijetí takových bezpečnostních opatření, aby pachatel mohl být při eventuálním dalším útoku dopaden při činu;

Obecnější význam má zevšeobecnění poznatků o způsobech páchání a jejich využití k tzv. situační prevenci→policie a orgány činné v trestním řízení shromažďují velké množství empirických poznatků o různých skutečnostech, které typicky usnadňují spáchání trestného činu, jako jsou např. závady v ochraně a zabezpečení majetku, neopatrnost obětí, porušování bezpečnostních pravidel apod.; takovéto poznatky je namístě využít k preventivní činnosti(měly by být zveřejňovány v médiích apod.); významnou preventivní roli mohou sehrát i kriminalistická expertizní pracoviště(např. Kriminalistický ústav Praha);

7)Kriminalistické učení o pachateli:

Vlastnosti pachatele studované kriminalistikou: kriminalistická teorie se zabývá velkými soubory pachatelů a snaží se tak dospět k obecným závěrům; jen výjimečně analyzuje věda jednotlivé zvlášť závažné nebo charakteristické případy jednotlivých pachatelů (tzv. případové studie); kriminalistika může mnoho užitečných dat načerpat z kriminologických výzkumů o tzv. fenomenologii kriminality; kriminalistice jde především o studium takových vlastností pachatele, které jsou významné pro vypracování účinných metod potírání kriminality→tyto vlastnosti lze rozdělit do tří skupin: a)vlastnosti pachatele ovlivňující tvorbu stop a výrazně se v nich zobrazující, b)vlastnosti pachatele ovlivňující jeho chování v průběhu vyšetřování, c)vlastnosti charakteristické pro typické pachatele určitého druhu trestných činů;

Vlastnosti pachatele ovlivňující tvorbu stop a výrazně se v nich zobrazující: je-li TČ spáchán neznámým pachatelem, jsou východiskem jeho odhalení jím zanechané stopy. Poznávací proces se vyjadřuje schématem od stop-k pachateli→proto kriminalistika zkoumá vzájemné souvislosti mezi stopami a pachatelem; k zobrazení pachatelových vlastností ve stopách dochází dvěma způsoby: a)pachatel sám se aktivně podílí na přenosu svých vlastností do stop(např. uchopí zbraň a přitom na ní vytvoří otisky prstů), b)pachatel sám zůstane pasivní, ale jinými aktivními procesy dojde k zobrazení jeho vlastností do stop(např. pachatel je při pobytu na místě činu vyfotografován náhodným svědkem); Některé vlastnosti pachatele jsou při zobrazování do stop TČ složitě transformovány nejrůznějšími fyzikálními, psychickými a jinými procesy při utváření způsobu páchání TČ (složitost těchto procesů zpravidla neumožňují činit ze stop naprosto jednoznačné závěry o vlastnostech pachatele – např.určit přesný věk pachatele jen podle modu operandi). Na druhou stranu jiné vlastnosti pachatele se do stop promítají méně složitě, takže jejich poznání ze stop nečiní větší potíže a umožňují dospět k jednoznačným závěrům. Pachatel je nositelem nepřeberného množství různých vlastností , z nichž kriminalistika věnuje pozornost jen některým, a to zejména: