Kriminalistika - zkušební otázky

Role oběti při oznamování trestných činů: prvním předpokladem pro to, aby oběť mohla oznámit trestný čin, je aby si vůbec uvědomila, že delikt byl spáchán a že jím byla poškozena; tato vědomost někdy obětem schází(poškozené malé dítě, slabomyslná osoba apod.) – je-li přesto získán podnět z jiných zdrojů, je i další spolupráce s obětí velmi obtížná; složitá vyšetřovací situace vznikne tehdy, jestliže osoba utrpí těžké fyzické nebo psychické trauma a není schopna čin ani oznámit, ani k němu uvést potřebné informace; policie a vyšetřovatel se v takových případech neobejdou bez pomoci psychologa a lékaře; I když si je oběť vědoma své újmy, nalézá se po spáchaném TČ ve velmi složité motivační situaci. Důvody pro to, aby oběť nepodávala oznámení: a)obtíže a nepříjemnosti, které vyplynou z postupu policejních a justičních orgánů, jako jsou časové a materiální ztráty spojené s výslechy a dalšími úkony trestního řízení, b)nedůvěra a efektivnost policejní a justiční činnosti, c)nepříjemnosti plynoucí z publicity vyšetřování, ze zpravodajství v médiích, z veřejnosti soudního jednání, d)obava, že při vyšetřování vyjdou najevo různé kompromitující skutečnosti z osobního života oběti a z jejího chování před činem, v průběhu jeho páchání a po něm, e)strach z pomsty pachatele nebo osob jemu blízkých, f)pozitivní citový vztah mezi obětí a pachatelem, přání chránit pachatele, g)obecně negativní postoj oběti k orgánům činným v trestním řízení, ke státním institucím a k právu; Oběti dost často nedokáží vyřešit motivační konflikt zda oznámit, či neoznámit TČ a proto se s tímto svěřují nejprve blízkým osobám, v dnešní době se takové nerozhodné osoby obracejí na institucionalizované poradenské, lékařské a sociální služby (psychologické poradny, telefonické linky důvěry…); Často se lze setkat i s tím, že oběť nejprve trestný čin oznámí policii, ale po zahájení šetření nebo i v průběhu trestního stíhání bere své oznámení zpět a mění svou výpověď ve prospěch obviněného(zpětvzetí trestního oznámení nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti pokračovat v řízení); v okamžiku podání oznámení je oběť často ve velmi tíživé životní situaci(zraněná, ponížená, zdeptaná apod.), proto je třeba tomuto stavu přizpůsobit chování policistů, kteří oznámení přijímají; zvlášť citlivý a taktní přístup je třeba projevit při přijímání oznámení o sexuálních trestných činech a všude tam, kde obětí je dítě nebo mladistvá osoba (aby nedošlo k sekundární viktimizaci); ještě závažnější následky způsobí, když je oběti dáno najevo podezření, že si oznamovaný delikt vymyslela nebo zinscenovala (je-li toto vyřčeno neoprávněně, cítí se oběť uražena a ukřivděna, kromě toho je vážně ohrožena tím, že může být nařčena z TČ křivého obvinění nebo křivé výpovědi – to vše způsobuje oběti těžké psychické trauma); je-li obět v okamžiku podání oznámení ve špatném fyzickém nebo psychickém stavu, je potřebné dát přednost jejímu lékařskému ošetření a psychickému uklidnění – tehdy se její první vysvětlení omezí na zjištění nejzákladnějších údajů potřebných např. pro pronásledování pachatele po horké stopě→detailní výslech se odloží na pozdější dobu (zbytečné odkládání výslechu ale oběť může pociťovat jako projev malého zájmu o řešení jejího problému); občané neznalí procesních předpisů jsou někdy překvapeni tím, že jsou opětovně předvoláváni k výslechu před různé orgány činné v trestním řízení a spatřují v tom projev nedůvěry k jejich svědectví – spolupráci proto může pozitivně ovlivnit vysvětlení budoucího trestního řízení;