Kriminalistika - zkušební otázky

Předmět kriminalistické viktimologie: z kriminalistického hlediska jsou důležité tyto viktimologické aspekty: a)podíl oběti na vzniku predeliktní situace: problematika viktimogeneze na níž se často podílí samotná oběť (tzv viktimologické zavinění) je převážně v zájmu kriminologie, ale je i kriminalistice relevantní; chování oběti při zrodu a v průběhu trestného činu často ovlivní následné chování oběti v průběhu vyšetřování; je častým úkazem, že oběť, která vyprovokovala svým nevhodným jednáním pachatelův útok, podává později zkreslenou svědeckou výpověď, aby se vykreslila v lepším světle→proto je studium způsobu chování oběti před činem a v době jeho páchání kriminalisticky relevantní jak pro účely vyšetřování jednotlivé trestní věci, tak pro teoretické zobecňování; b)vztah mezi obětí a pachatelem: toto se odrazí především v genezi trestného činu; v mnoha případech existuje mezi obětí a pachatelem blízký vztah (příbuzenství, manželství, sousedství), nebo se oběť s pachatelem znají delší dobu před činem (u vražd tomu tak bývá v cca 80% případů) – toto má význam zejména v situacích, kdy pachatel ještě není znám; identita oběti je zpravidla známa již od počátku vyšetřování, proto je možno shromáždit poznatky o jejích vlastnostech, osobních a majetkových poměrech, způsobu života, stycích s jinými lidmi…→získává se tím rozsáhlá informační báze na níž lze vytvářet vyšetřovací verze o pachateli; vztah mezi obětí a pachatelem se také promítá do ochoty oběti oznamovat TČ a spolupracovat s policií a s orgány činnými v trestním řízení a do věrohodnosti její svědecké výpovědi; c)podíl oběti na vzniku stop: oběť ovlivňuje důkazní situaci dvěma způsoby, jednak svým aktivním jednáním vytváří stopy trestného činu (obě´t znásilnění v sebeobraně zraní pachatele), jednak je sama nositelem stop (na svém těle, oděvu…); mimořádnou kriminalistickou relevanci má schopnost oběti přijímat a uchovávat paměťové stopy trestného činu – determinuje to kvalitu její svědecké výpovědi a rekognice; d)podíl oběti na oznamování trestného činu: aktivita oběti při oznamování trestného činu významně ovlivňuje úspěšnost odhalování a vyšetřování; protože mnohé trestné činy nelze prakticky vůbec odhalit bez jejího přičinění, sehrává oběť rozhodující roli jako selekční faktor mezi latentní a zjevnou kriminalitou; důležité je též hledisko včasnosti oznámení, které předurčuje rychlost prvního zásahu policie a kvalitu stop; e)podíl oběti na vyšetřování: v průběhu vyšetřování se oběť velmi často podílí na dokazování v roli svědka; kriminalistika proto studuje její účast na výslechu, konfrontaci a rekognici; nezřídka je oběť objektem expertíz, zejména soudnělékařských, psychologických a kriminalistických; ve všech těchto souvislostech ji hrozí nebezpečí sekundární viktimizace, kterému se kriminalistika snaží zabránit;