Kriminalistika - zkušební otázky

5)Mechanismy utvářející způsob páchání trestného činu: utváření způsobu páchání trestného činu je velmi složitým procesem; podílejí se na něm zejména tyto regulační mechanismy: 1.nepodmíněná spojení a pohybové reakce: patří mezi relativně jednoduché mechanismy, kterými je pachatel vybaven již ze svého běžného života; tyto programy nejsou vědomě řízeny, např. lokomoční pohyby (např. chůze, běh apod.); vyznačují se velkou stabilitou během celého lidského života a zároveň velkou variabilitou u různých lidí→vhodné pro individuální identifikaci(např.pěšinka chůze pachatele využívané v kriminalistické trasologii); 2.pokusné řízení=labyrintní učení: je to jednoduchý mechanismus postupného získávání zkušeností na základě série pokusů a chyb; nemá-li pachatel dopředu přesnou představu o operacích, kterými by chtěl dosáhnout svého cíle, začne pokusně realizovat náhodně zvolené operace; tento jednoduchý a vcelku primitivní postup se vyskytuje u neplánovaných trestných činů, páchaných často pod vlivem momentálního podnětu nebo v afektu (vražda mezi manželi po předchozí hádce, častěji se také vyskytuj u mladých, nezkušených pachatelů a mentálně zaostalých pachatelů), pro takto spáchané TČ jsou příznačné četné chyby, chaotické opakování operací, vytváření zbytečných stop, ztráta usvědčujícího předmětu na místě činu, panický útěk…; 3.automatismy: jsou to reflexy, dynamické stereotypy a návyky; utvářejí se mnohonásobným opakováním činnosti; vyskytují se i speciální zločinecké návyky(např. kapsářské chmaty); jsou příznačné pro drobné operace na úrovni základních nebo dílčích komponent způsobu páchání; při páchání opakovaného deliktu za situace, která je shodná s předchozí, použije pachatel-recidivista předchozího osvědčeného způsobu páchání; tento jev se nazývá perseverance, nebo-li ulpívání, setrvávání na navyklém způsobu páchání – opakující se způsob páchání TČ určitého druhu, charakteristický pro určitého pachatele, se nazývá modus operandi daného pachatele; jen vzácně recidivista opakuje celý komplex znaků způsobu páchání, mnohem častější je pouze částečná shoda (vnější podmínky opakovaného TČ se zpravidla liší od předchozích situací, někdy se také pachatel snaží vědomě změnit svůj modus operandi, aby snížil riziko odhalení); 4.plán činnosti: je nejčastějším mechanismem regulujícím vznik způsobu páchání(obsahuje cíl činnosti, průběh činnosti); ke vzniku plánu je třeba dobrá znalost informací o cílech, o podmínkách realizace trestného činu, o metodách činnosti, o průběžných a konečných výsledcích činnosti; těchto potřebných informací se pachateli někdy nedostává, což je z hlediska boje proti kriminalitě výhodné (je například vhodné utajovat technické způsoby zabezpečení bank proti krádežím, způsoby ochrany bankovek proti padělání apod., bohužel v dnešní době, v době informační exploze je čím dál obtížnější zabránit přístupu nepovolaných osob k takovým informacím); 5.transfer: transfer „osvědčeného“ způsobu páchání od jiného pachatele je v dnešní kriminalitě čím dál rozšířenějším jevem; kriminální zkušenosti se předávají zejména ve vězení, v partách narušené mládeže a v tzv. podsvětí; s rozvojem masové komunikace může pachatel získat tyto informace i z prostředků masové komunikace a z internetu→s velmi rafinovanými a účinnými způsoby páchání se lze setkat i u mladých a netrestaných osob→tento jev se nazývá kriminální nákaza či kriminální nápodoba; snahy omezit tento zdroj informací jsou většinou neúspěšné, protože novinářská senzacechtivost a snaha po atraktivitě za každou cenu jsou často silnější než etika a zdraví rozum;