Kriminalistika - zkušební otázky

• vlastnosti, které se snadno a výrazně zobrazují ve stopách (vnější morfologické znaky lidského těla (papilární linie na prstech a dlaních), biologické vlastnosti krve, která často figuruje jako stopa násilných TČ)

• vlastnosti vysoce specifické, mající značnou individualizační hodnotu (tzv. zvláštní znamení v popisu člověka)

• vlastnosti trvalé, podléhající jen malým změnám v čase – tato trvanlivost vlastností pachatele je zvláště důležitá tehdy, jestliže mezi spácháním TČ a jeho vyšetřováním uplyne delší doba a tehdy mají-li být vlastnosti pachatele evidovány v kriminalistických databázích – tomuto vyhovují mj. papilární linie, DNA, naopak malou trvanlivost má např. tělesná hmotnost

• vlastnosti, které jsou obtížně odstranitelné, nesnadno změnitelné a nesnadno utajitelné (pachatel může snadno změnit barvu vlasů, ale těžko utají vadu ve výslovnosti)

• vlastnosti nápadné, jichž si snadno všimnou svědci a které si dobře zapamatují (jizva, tetování, amputace, plešatost, vousy…) – čím jsou tyto znaky odlišnější od normálu, tím mají větší kriminalistický význam

Vlastnosti pachatele ovlivňující jeho chování v průběhu vyšetřování: modely chování pachatelů v průběhu vyšetřování jsou velmi specifické a odchylné od chování lidí v jiných životních situacích; důležité je znát postoj pachatele ke spáchanému deliktu, tj. zda uznává zavrženíhodnost deliktu nebo naopak trestný čin vnitřně schvaluje – tento postoj k deliktu vyplývá z rysů pachatelovy osobnosti (charakteru, hodnotové orientace, morálních vlastností, které jsou natolik fixní, že je lze během vyšetřování obtížně ovlivňovat). Vzhledem k tomu, že struktura osobnosti pachatelů TČ je často utvářena patologicky, lze se setkat často s tím, že pachatelé svůj delikt vnitřně schvalují, nepociťují žádné výčitky, zpravidla pokud vůbec něčeho litují pak „smůly“ kterou měli že byli dopadeni – s tímto postojem je nutno počítat u recidivistů a jiných sociálně narušených osob; pro orgány činné v trestním řízení je významnější postoj pachatele k doznání, který se může, ale nemusí krýt s postojem k deliktu; i pachatel, který uznává společenskou uznávanou hierarchii hodnot a vnitřně uznává nepatřičnost deliktu může jeho spáchání popírat(z obavy před trestem a společenským odsouzením), naopak pachatel, který delikt vnitřně schvaluje a nevidí v něm nic závadného, se někdy k deliktu přiznává; postoj k doznání není natolik stabilní jako postoj k činu, a může se v průběhu trestního řízení i několikrát změnit. Motivy k doznání a k zapírání mají protikladný charakter a vyvolávají konflikt ve vědomí pachatele; někdy je možné vhodnou stimulací posílit vyšší morální city nenarušeného pachatele např.. přesvědčit pachatele o neudržitelnosti zapírání apod. Tyto postupy vypracovává kriminalistika jako součást taktiky výslechu; Značný význam mají způsoby maření vyšetřování pachatelem: a)útěk, b)skrývání se, c)ničení důkazů, d)inscenace, e)navádění svědků ke křivé výpovědi, f)zastrašování svědků, g)nezákonné působení na orgány činné v trestním řízení(úplatky, křivé nařčení z použití násilí, vyhrožování, násilné útoky na osoby a majetek), h)korumpování vlivných osob, i)vyvolávání dezinformačních kampaní v médiích, j)simulace duševní poruchy; způsobilost pachatele k úspěšnému maření vyšetřování je závislá na jeho psychických a sociálních vlastnostech (inteligence, kombinační schopnosti, předchozí kriminální zkušenosti). Mnoho osvědčených způsobů maření vyšetřování si pachatelé vzájemně předávají ve výkonu vazby a trestu a v prostředí kriminální subkultury; z psychických vlastností pachatele, které ovlivňují jeho chování při vyšetřování jsou významné zejména: a)charakter (vyjadřuje pachatelův vztah k jiným lidem a k sobě samému, jeho volní vlastnosti a morální profil), b)temperament (složený s charakteristik jako vznětlivost, impulsivnost, pružnost, důkladnost, soustavnost, vytrvalost), c)schopnosti (rozumové, paměťové a pozornostní), d)postoje(postoj pachatele k policejním a justičním orgánům )který je zpravidla velmi negativní), postoj k oběti, ke svědkům a ke spolupachatelům); dobrá znalost vlastností pachatele je důležitá zejména pro vedení jeho výslechu; u pachatelů trestných činů se setkáváme spíše s negativními vlastnostmi(bezohlednost, egocentrismus, brutalita, sobectví, citová chladnost apod.); v kriminální populaci se častěji vyskytují jedinci odchylující se od psychické normy(psychopatici, oligofrenici, alkoholici, drogově závislí, apod.); chování pachatelů je ovlivněno též demografickými a sociálními charakteristikami(stále větší zastoupení cizinců mezi pachateli trestných činů – při vyšetřování je třeba věnovat vyšší pozornost zvláštnostem komunikace s nimi a způsobům jejich chování v průběhu vyšetřování, vyplývající z jejich sociální izolace, jazykové bariéry či odchylné kulturní a hodnotové orientace); specifické přístupy při vyšetřování vyžadují také některé věkové skupiny, zejména děti do 15 let, mladiství, osoby blízké věku mladistvých a pachatelé stařeckého věku; silný vliv na chování pachatele při vyšetřování má jeho předchozí recidiva;