Kriminalistika - zkušební otázky

Mikrostopy: Mikroskopy jsou materiální stopy, které pro své nepatrné geometrickém rozměry, malé množství hmoty, nízkou koncentraci, malou změnu ve struktuře nositele nebo malý odraz funkčních a dynamických vlastností jsou prostým okem slabě viditelné nebo neviditelné a pro účely vyhledávání nebo fixace nebo zajišťování nedozkoumání nebo vyhodnocování vyžadují použití současných špičkových metod a prostředků; rozdíl mezi mikrostopami a „klasickými“ stopami je především skutečnost, že mikrostopy lze efektivně využívat pouze pomocí špičkových metod→z toho plyne, že práci s mikrostopami může komplexně a efektivně provádět pouze pracoviště vybavené špičkovou technikou a disponující kvalifikovaným personálem; vznik mikroskop není principiálně odlišný od vzniku ostatních druhů stop, vznikají tedy jak vzájemným kontaktem dvou nebo více objektů navzájem, tak i nanesením různých částeček (které např. charakterizují životní nebo pracovní prostředí) na nositele; Trvanlivost mikrostop je různá a zásadně závislá na jejich charakteru – existují velmi stálé stopy, které pokud jsou uchovávány za optimálních podmínek se neměnní i po dobu několika let (kovy, minerální látky, vlasy, chlupy, textilní vlákna…), relativně stálé, které musí být podrobeny poměrně rychlému zkoumání, cca 1 měsíc, jinak hrozí jejich zničení (biologické materiály, zbytky těkavých kapalin, zbytky potravin) a mikrostopy nestálé, jejichž způsobilost ke zkoumání je ohraničena dobou cca jednoho dne (silně těkavé látky, látky ve kterých probíhá neustálý chemický nebo biologický proces); kromě dělení mikrostop z hlediska jejich stálosti je lze dělit podle jejich charakteru – mechanoskopické a balistické, mikrostopy charakterizované jako část homogenního celku /chemikálie, mouka, cukr…), mikrostopy jako část nehomogenního celku (zeminy), mikrostopy tvořené částečkami nátěrových systémů, textilními vlákny, biologickými materiály apod.; Vyhledávání mikroskop vyžaduje pečlivou práci především při ohledání místa činu a objektů zajištěných na místě činu; uplatňují se tu některé zásady: a)zásada cílevědomosti(zajišťovat mikroskopy jen z kriminalisticky relevantních míst), b)zásada priority(mikrostopy musí být zjišťovány vždy jako první – přitom může dojít ke kolizi se stejným požadavkem na zajišťování odorologických stop), c)zásada efektivnosti(mikroskopy se vyhodnocují až tehdy, pokud zkoumání klasických stop nevedlo k získání dostatečného množství informací potřebných pro objasnění a vyšetření kriminalisticky relevantní události; vždy se vyhodnocují, pokud nejsou k dispozici jiné stopy);

11) Proces poznání trestného činu:

Obecná charakteristika procesu poznání trestného činu: předpokladem úspěšného boje s kriminalitou je správné poznání trestných činů→vadné nebo neúplné poznání vede k velmi nežádoucím důsledkům(na jedné straně mohou zůstat neodhaleny a nepotrestány závažné trestné činy, na druhé straně mohou být nespravedlivě odsouzení nevinní lidé – oběma těmto chybám je třeba zabránit, proto kriminalistika klade důraz na korektnost poznávacího, tedy kognitivního procesu); kriminalistické poznání je znesnadňováno nejen objektivními překážkami(přírodní zákonitosti apod.), ale i subjektivními vlivy(odpor ze strany pachatele, který je silně zainteresován na tom, aby unikl postihu) – kognitivní proces tu pak má často konfliktní povahu; je důležité klást důraz na požadavek verifikace všech relevantních poznatků, k nimž kriminalisté a orgány činné v trestním řízení dospívají;