Kriminalistika - zkušební otázky

Některé obecné poznávací metody: 1)Pozorování: je to záměrné, plánovité, cílevědomé vnímání za účele prozkoumání jevů nebo předmětů; je to nejdůležitější a nejrozšířenější empirická metoda poznání v kriminalistice; záměrnost – pozorovatel vědomě obrací svou pozornost na určitý jev a snaží se jej svými smysli kontaktovat; plánovitost – pozorovatel volí vhodné podmínky pro vnímání, stanoví si dobu a posloupnost pozorování, obstará si vhodné pomůcky (optické přístroje); cílevědomost – z množství fakt, která nás obklopují vybíráme ta, která jsou kriminalisticky relevantní; pozorování má být soustavné (systematicky uspořádané, posloupné a soustředěné) a je-li to možné tak opakované (v praxi však pozorování nelze vždy opakovat)2)Srovnávání: je to vzájemné zkoumání a hodnocení více objektů, jehož cílem je nalezení jejich shodných nebo rozdílných vlastností; bez srovnání je nemyslitelná kriminalistická identifikace, kriminalistická evidence, zkoumání způsobu páchání TČ, rekognice, konfrontace apod.; 3)Měření: je to druh srovnávání, jehož cílem je kvantitativní určení vybraných vlastností a vztahů objektů nebo jevů; měřit lze pouze takové vlastnosti a vztahy, které jsou kvantifikovatelné (hmotnost, délka…); při měření se porovnávají sledované objekty s ustálenou mírou (standardem), používají se k němu přístroje a zařízení; metoda měření je často využívána při ohledání a při expertizách; 4)Popisování: jedná se o vyjádření charakteristických znaků zkoumaných objektů; smyslově vnímaný obraz objektů a jevů se popisováním transformuje do slovního nebo jiného informačního signálu, který se zpravidla fixuje na hmotném nosiči informací(tím se zajišťuje uchování informace pro její budoucí použití); při vyšetřování TČ se nelze obejít bez popisování, protože trestní řízení je konstruováno tak, že se na něm podílí více subjektů, mezi nimiž musí docházet k předávání informací; je součástí tzv. kriminalistické dokumentace, či kriminalistické informatiky; v praxi má 2 formy: 1.systematický popis (je vázán na dodržení předem stanovených pravidel zaručujících přesnost, úplnost a standardnost popisu – úřední popis osoby), 2.volný popis (není nijak předem určen, děje se v přirozené řeči – laický popis osoby, podávající svědectví) 5)Experiment: je to metoda zkoumání jevů objektivní reality a jejich souvislostí v podmínkách kontrolovaných a účelově měněných pozorovatelem; musí být stanoven cíl experimentu a vytyčena hypotéza předvídající budoucí průběh a výsledky experimentu; některé znaky má shodné s pozorováním, srovnáváním a měřením, ale má i další znaky navíc: 1.experimentátor má aktivnější úlohu, vědomě zasahuje do pozorovaného jevu, přetváří jej a mění podmínky jeho průběhu, 2.experiment umožňuje opakovat pozorování a to ve shodných i ve změněných podmínkách, 3. umožňuje oproti přirozeným podmínkám zpomalit nebo zrychlit probíhající děje, 4. umožňuje izolovaně zkoumat různé elementy složitých procesů, jejich příčiny a následky, a to i tehdy, když v izolované podobě v přírodě neexistují; 6)|Modelování: jedná se o zkoumání reálných objektů pomocí jiných, zpravidla uměle vytvořených objektů, v nichž jsou vyjádřeny a definovány pouze vybrané vlastnosti originálu; model je mezičlánkem mezi realitou a představou o realitě, je založen na analogii (myšlenkově nebo reálně imituje některé vlastnosti reálně existujících objektů); v kriminalistické praxi se modelování nejčastěji uplatňuje při rekonstrukci trestného činu;