Kriminalistika - zkušební otázky

14) Přípustnost kriminalistických metod: kriminalistické metody jsou aplikovány ve zvlášť citlivé oblasti společenského života, v níž případné pochybení vyvolává závažné negativní důsledky, může zmařit dosažení účelu trestního řízení a ohrozit občanská práva a svobody; nejdůležitější postuláty, jimž by měly kriminalistické metody vyhovovat: 1.kriminalistické metody musí respektovat obecné principy, na nichž je založena činnost státních orgánů v demokratickém právním státě (takové obecné principy nalezneme zpravidla formulovány v ústavních předpisech a v teorii státu a práva), 2.kriminalistické metody musejí spolehlivě vést k poznání pravdy (negativní důsledky chybného poznání, ať již v podobě neodhaleného a nepotrestaného TČ nebo v podobě nespravedlivého stíhání nevinného občana, jsou krajně nežádoucí – to povzbuzuje potencionální pachatele k opakovanému porušování zákona a jsou popřením základní ideje spravedlnosti), 3.ty kriminalistické metody, jimiž se zasahuje do sféry občanských práv a svobod, musejí být v přísném souladu se zákonem;

Nikoli všechny kriminalistické metody musejí být upraveny zákonem, avšak zákonem by měly být upraveny kriminalistické metody, které zasahují do občanských práv a svobod; český trestní řád obsahuje v § 92 odst. 3 Trestního řádu pouze demonstrativní výčet důkazních prostředků(příkladem neupravených, ale přesto přípustných důkazních prostředků, je vyšetřovací experiment či rekonstrukce trestného činu); de lege ferenda by měly být všechny kriminalistické metody, které mají povahu samostatných důkazních prostředků, v trestním řádu explicitně upraveny; pokud připouštíme i ty kriminalistické metody, které nejsou výslovně upraveny právními předpisy, musíme pečlivě vybírat, protože některé metody nejsou vhodné, protože např. neposkytují věrohodné výsledky apod.; za přípustné lze považovat pouze tyto metody: a)které respektují základní zásady trestního řízení, b)které nejsou právními předpisy výslovně zakázány, c)při jejichž aplikaci jsou analogicky dodržovány záruky zákonnosti, stanovené zákonem pro provádění podobných, výslovně upravených metod;

15) Totožnost, kriminalistická identifikace(pojem, východiska):

Pojem totožnosti a pojem kriminalistické identifikace: totožností v kriminalistickém slova smyslu rozumíme individualizovaný vztah mezi dvěma či více stavy, projevy nebo částmi jednoho a téhož materiálního objektu(např. nůž nalezený u obviněného je totožný s nožem, jímž byla spáchána vražda poškozeného, apod.); kriminalistická identifikace je poznávací metoda, kterou se individualizuje vztah mezi dvěma či více projevy nebo částmi jednoho a téhož materiálního objektu;

Východiska kriminalistické identifikace: teorie kriminalistické identifikace vychází ze tří principů: 1)princip individuálnosti objektů: každý objekt materiálního světa je individuální=neopakovatelný; k prokázání individuálnosti objektu nepotřebujeme znát všechny jeho vlastnosti; při praktickém poznávání často vystačíme s jistou podmnožinou vlastností, která se nazývá identifikační pole(např. u člověka lze vyčlenit identifikační pole tzv. papilárních linií, které jsou natolik variabilní, že není problémem sestavit takový soubor vlastností, který je neopakovatelný u jiného člověka); 2)princip relativní stálosti objektů: materiální objekty se vyznačují setrvačností hmoty a energie, která jim poskytuje jistou relativní stálost; tato vlastnost je z hlediska kriminalistického poznání velmi důležitá, protože mezi okamžikem spáchání trestného činu a dobou jeho odhalení a vyšetřování vždy uplyne určitý časový interval a je nezbytné, abychom z přítomného stavu objektů(v době zkoumání) mohli poznat jejich minulý stav(v době spáchání); o relativní stálosti mluvíme proto, že ze zákonů dialektiky vyplývá, že všechny objekty podléhají neustálým změnám, které postupně narušují jejich stabilitu; různé vlastnosti objektů se odlišují rozdílnou stálostí, čím je jejich stálost větší, tím jsou pro identifikaci cennější(např. tvar papilárních linií zůstává prakticky nezměněn po celý život, naproti tomu znaky na podešvi obuvi se opotřebováním rychle mění apod.); 3)způsobilost objektů projevovat své vlastnosti navenek: objekty materiálního světa jsou způsobilé v době páchání trestného činu a v době vyšetřování projevovat své vlastnosti ve vnějším okolí a prostřednictvím těchto svých vlastností mohou být identifikovány; Vlastnosti objektů, které se projevily ve stopách a které srovnáváme při kriminalistické identifikaci, se nazývají identifikační znaky; různé identifikační znaky se liší četností svého výskytu=specifičností; některé identifikační znaky se vyskytují u celé skupiny objektů a nazývají se obecné znaky→při identifikaci pak slouží ke skupinovému zařazení objektů(v kriminalistické praxi se takový postup nazývá typování hledaného objektu)-vznikají rozsáhlé databáze, v nichž lze na základě obecných identifikačních znaků zobrazených ve stopě vyhledávat vhodné prověřované objekty(např. EBIS-umožní podle vystřelené střely vytypovat druh zbraně); Největší význam pro identifikaci mají ty vlastnosti, které jsou nahodilé, atypické, vzácné→takové vysoce specifické identifikační znaky nazýváme markanty(jejich nález může vést až k individuální identifikaci);