Kriminalistika - zkušební otázky

Častým úkolem kriminalistické praxe je zjišťování chemického složení jednotlivých vzorků (stop a věcných důkazů); v úvahu přichází zjišťování kvalitativního, méně často i kvantitativního složení nejrůznějších materiálů cíle zkoumání je zpravidla zjištění shody dvou nebo více vzorků, případně zjištění stavu v případech, kdy byl předložen pouze jeden vzorek.

Chemické metody: jsou historicky nejstarší a v současnosti se využívají jen zřídka;uplatňují se jako orientační zkoušky, kdy se jednoduchými a rychlými způsoby zjišťuje, o jakou chemickou sloučeninu se může jednat nebo do které skupiny chemických sloučenin lze zkoumanou látku zařadit; existují systémy přehledových (screeningových) testů zaměřených na jednotlivé skupiny kriminalisticky významných chemických sloučenin(léčiva, drogy, apod.); chemické metody jsou využitelné i pro provádění kvantitativních rozborů a poskytují velmi přesné výsledky; v kriminalistice je jejich využití okrajové, protože se pouze ve velmi malém počtu případů lze setkat s požadavky na zjištění přesného kvantitativního složení vzorku nebo s případy sériových analýz zaměřených na zjištění rozdílů v kvantitativním složení jednotlivých vzorků;

Fyzikální metody: tvoří skupinu metod, která má pro kriminalistickou praxi podpůrný význam; výsledky zkoumání dosažené těmito metodami pomáhají v orientaci při zjišťování chemického složení vzorku; samy o sobě nevedou k identifikaci vzorku a zjištění jeho složení; jedná se především o zjišťování bodu tání, bodu varu, indexu lomu, molekulární hmotnosti, specifické hmotnosti apod.; uplatnění je např. při analýzách pohonných hmot a mazadel, směsí různých organických těkavých látek, kontrolách čistoty vypreparovaných podílů z různých směsí apod.;

Fyzikálně chemické metody: tvoří v současnosti nejvíce využívanou skupinu metod: a)spektrální metody: využívají vlastnosti záření(ultrafialového, infračerveného, rentgenového, viditelného světla); dělí se na metody emisní(pro analýzu se využívá vyzařované záření) a na metody absorpční(pro analýzu se využívá záření zeslabené po průchodu vzorkem), pomocí spektrálních metod identifikujeme složení vzorku; využívá se při analýzách drog, léčiv, jedů, nátěrových hmot apod.;

b)chromatografické metody: jsou určené k dělení směsí nejrůznějších látek, a to mnohdy směsí velmi složitých; podle praktického provedení existuje papírová chromatografie (dělení směsi probíhá na speciálním papíru, do kterého se nasávají vhodná rozpustidla), chromatografie na tenké vrstvě (dělení probíhá v tenké vrstvě např.silikagelu, oxidu hlinitého nebo polyamidu nanesené na skleněné nebo kovové podložce do které se opět nasávají vhodná rozpustidla), kapalinová chromatografie (dělení probíhá v trubičce – koloně, naplněné vhodným materiálem, kterým protéká kapalina), plynová chromatografie (totéž jako u kapalinové chr., ale neprotéká kapalina, ale proudí plyn); V kriminalistické praxi slouží chromatografické metody k rozdělení vzorků obsahujících několik složek, na jednotlivé složky, ke zjištění složení např. různých druhů pohonných hmot, složení směsných výbušnin apod.;