Kriminalistika - zkušební otázky

24)Portrétní identifikace:

Pojem, kriminalistický význam a způsoby popisování osob: jedná se o historicky nejstarší metodu identifikace osob; Portrétní identifikaci je možné charakterizovat jako obor kriminalistické techniky, který se zabývá zkoumáním a popisováním vnějších znaků člověka s cílem jejich využití při pátrání po osobách a při zjišťování totožnosti neznámých osob a mrtvol; jednotlivé vnější znaky člověka mají různou identifikační hodnotu→nejvíce jsou hodnocena různá zvláštní znamení, která mohou snadno odlišovat jednotlivé osoby navzájem(tetování, bradavice, mateřská znaménka, jizvy, barva vlasů, piercing, amputované části těla…); vnější znaky člověka lze dělit na znaky anatomické (statické) – celková stavba těla, hlavy, obličeje a jeho částí, funkční (dynamické) – znaky, které se projevují např. při pohybu svalů (třes, různé záškuby, tiky, mimika, způsob chůze) nebo při pohybu jednotlivých orgánů lidského těla (vznik a charakter hlasu) nebo které vznikly na základě získaných návyků (gestikulace, různé mimoděčné pohyby) a na zvláštní znamení – ty mají význam pokud se vyskytují na především na běžně viditelných částech lidského těla (na hlavě, krku a rukou); podle subjektů, které provádějí popisování člověka, se rozlišuje úřední popis(vzniká jako výsledek přímého pozorování popisované osoby úřední osobou, která fixuje popis vnějších znaků) a laický popis(podává ho svědek či poškozená osoba, informační hodnota laického popisu je obecně menší než u úředního popisu) – úřední osoba se následně snaží převést získané informace do terminologie úředního popisu;

Úřední popis: vypracovává jej úřední osoba, zpravidla kriminalistický technik – má k dispozici technické pomůcky (délkové míry pro zjištění tělesné výšky, váhy pro zjištění hmotnosti, vzorkovnice barvy vlasů, očí apod.); výhodou při vypracovávání úředního popisu je, že popisující subjekt si popisovanou osobu může libovolně dlouho prohlížet za optimálních podmínek (práce v kanceláři, vhodné osvětlení…)→výsledkem je popis, který popisovanou osobu pokud možno detailně charakterizuje; Sestavení popisu osoby podle vnějších znaků: 1)úřední popis obsahuje tyto vnější znaky člověka: a)tělesná výška (osoba měřena ve stoje, měření mrtvoly, měření bezvládné osoby položením měřidla vedle těla), b)tělesná hmotnost (informační hodnota je relativně malí, jelikož se tělesná hmotnost může poměrně rychle změnit), c)postava (celkový vzhled popisované osoby, její tělesné proporce=vzájemný poměr mezi výškovými a šířkovými parametry – tento znak je relativně stálý a pro identifikační účely dobře využitelný), d)zdánlivé stáří (uvádí se jen tehdy, je-li rozdíl mezi skutečným věkem osoby a jejím vzhledem na první pohled patrný a mohl by vést k omylu – tento má značně subjektivní charakter), e)tvar hlavy (hodnotí se při pohledu zepředu – jeden z nejdůležitějších vnějších znaků), f)tvar obličeje (koresponduje s tvarem hlavy a kromě tvarových charakteristik se popisuje i jeho barva, pihovatost, vrásky, tukové vrstvy… - značně stálý znak), g)tvar lebky ( hodnotí se při pohledu z profilu, je to důležitý vnější znak), h)vlasy případně vousy (hodnotí se podle barvy, hojnosti, tvaru a různých anomálií – lysinky, jinobarevné ostrůvky…; informační hodnota barvy vlasů je dlouhodobě vysoká (při obarvení\odbarvení lze barvu vlasů zjišťovat u kořínků) informační hodnota ostatních (zejména vousů) je nízká), i)charakteristika čela (hodnotí se ve vztahu k proporcím obličeje, některé znaky (vystouplé čelo, atypicky šikmé) mohou být významné), j)obočí (hodnotí se podle barvy, hojnosti, tvaru, sklonu), k)oči (hodnotí se především podle barvy a tvaru oční štěrbiny, nebo také podle různých očních vad a nemocí, pokud je možné jejich posouzení při vytváření úředního popisu), l)uši (hodnotí se podle tvaru ušních boltců a jejich polohy vůči hlavě – tvar ušního boltce je po celý život člověka relativně neměnný – jedná se o významný vnější znak, problémem je ale přesný popis tvaru, který může podat pouze odborník – antropolog), m)nos (významná dominanta obličeje, hodnotí se podle své velikosti (výšky, šířky), sklonu základny a případně i barvy a vzhledu jeho pokožky), n)ústa a rty (hodnotí se podle celkového tvaru a vzhledu, posuzuje se i sklon koutků úst, významným znakem se stávají v případě atypického vzhledu – úzké, odulé rty, kosmetické vady), o)zuby (významný vnější znak, ale o jejich stavu nelze získat přesné informace, proto je využití tohoto znaku problematické; identifikace podle zubů se užívá také v soudním lékařství a kriminalistické biologii), p)ruce a nohy (popisují se nápadné znaky – deformace, délka končetin, srostlé prsty…), q)způsob chůze a držení těla (popisuje se v případě různých anomálií – klátivá chůze, nestabilní chůze, různě ohnutá záda, celkově pokřivené tělo…), r)způsob mluvy a znalost řeči (opět se uvádí v případě odchylek – šišlání, koktání, špatná výslovnost hlásek; znalost cizích řečí spolu s úrovní znalostí se uvádí vždy a má značný identifikační význam), s)zvláštní znamení (uvádějí se vždy, jejich identifikační význam je velký a jsou zdůrazněna v tiskopisu pro sestavení úředního popisu; 2)laický popis se skládá z faktorů: a)subjektivních(jsou dány vlastnostmi a schopnostmi pozorující osoby – schopnost přesně vnímat, vnímané si zapamatovat a následně vybavit a reprodukovat; může se také projevit zaměstnání osoby – lékař si povšimne nemoci, kadeřník účesu; mezi subjektivní faktory lze zařadit také stres, strach a další psychické stavy, které mohou vést ke zkreslení popisu osoby), b)objektivních(souvisí s podmínkami pozorování – viditelnost, vzdálenost od pozorované osoby, délka pozorování a jeho směr, intenzita osvětlení…);