Kriminalistika - zkušební otázky

25)Identifikace osob podle ručního písma:

Historie a kriminalistický význam identifikace osob podle ručního písma: k identifikaci osob podle ručního písma docházelo již od vzniku písma; ruční písmo je po několikatisíciletém vývoji tvarově normalizováno(jsou přesně stanoveny tvary jednotlivých písmen, jejich sklon, velikostní poměry apod.); zásadní kriminalistický význam zkoumání ručního písma spočívá v možnosti identifikace pisatele nebo autora zkoumaného textu; zkoumání grafické stránky vede k identifikaci pisatele; zkoumání lexikální, gramatické, syntaktické a dalších jazykových stránek textu vede k identifikaci autora; pro identifikaci pisatele musí být sporné i srovnávací materiály napsány ručním písmem, pro identifikaci autora tato podmínka neplatí, protože se porovnává jazykový obsah a nikoliv grafická stránka zkoumaného materiálu (identifikaci autora lze proto provést i z materiálů napsaných na psacím stroji, vytištěných počítačovými tiskárnami, ale i z materiálů zachycených na magnetofonových páskách apod.; ruční písmo existuje ve třech druzích: a)kurzivní – vyučováno v základních školách při výuce psaní, nejčastější druh písma, b)hůlkové – jsou jím psány většinou nadpisy, názvy jednotlivých částí textů apod., používá se také pro psaní částí textů, které by mohly být obtížně, nebo chybně čteny, c)perličkové – při psaní je pomalé, ale dobře čitelné – jde o jednotlivě psaná písmena malé abecedy; v praxi pisatelé často nedodržují psaní jedním druhém nebo jednou normou písma – dochází tak k jejich prolínání, případně ke vzniku vlastních tvarů jednotlivých písmen; zkoumané materiály: 1) se podle kvantity dělí na: a)souvislé jazykové projevy (životopisy, referáty, přednášky, dopisy, závěti, úřední záznamy, b)izolované jazykové projevy (podpisy, parafy, zkratky, číslice; 2) se podle jejich motivace dělí na: a) spontánní rukopisy jazykových projevů, b)nespontánní rukopisy jazykových projevů, ty se dále dělí na úmyslně měněné (směřují k zakrytí pachatele) a bezděčně měněné (ty jsou způsobeny změnou vnějších nebo vnitřních faktorů působících na pisatele);

Individualizace ručního písma: je založena na skutečnosti, že ruční písmo každé osoby(po dokončeném procesu osvojování písma) je individuální; individuálnost písma je chápána jako odklon od normalizovaných tvarů písma; fyzický věk pro individualizaci ručního písma je 13-20 let; značný vliv na tvorbu ručního písma má kosterní a svalový aparát ruky; po dosažení asi 60ti let věku dochází ke změnám v rukopisu člověka v důsledku stárnutí; na vznik ručního písma mají vliv vnitřní faktory(anatomické vlastnosti, působení nervové soustavy apod.) a vnější faktory(konkrétní podmínky-např. psací prostředek, osvětlení, místo psaní apod.);