Kriminalistika - zkušební otázky

Možnosti kriminalisticko technického zkoumání biologických stop: kriminalisticko technického zkoumání biologických stop je rozděleno do 4 etap: 1.etapa: má odpovědět na otázku, zda nalezený objekt může mít charakter biologické stopy=zda se jím nadále budeme zabývat, pro tyto účely slouží orientační zkoušky(ultrafialovým zářením, luminolem apod.), 2.etapa: druhou etapu představují zkoušky specifické, které si kladou za cíl jednoznačné určení, zda se jedná o biologický materiál(pomocí mikrokrystalografických zkoušek); 3.etapa: je orientována na rozlišení materiálu lidského a zvířecího původu(pomocí imunologických reakcí, apod.), 4.etapa: je zaměřena na bližší specifikaci biologických materiálů lidského původu→typickým vyšetřením lidského biologického materiálu zaměřeným na bližší určení osoby je určení skupinových vlastností biologické stopy(např. u krve systém AB0); k individuální identifikaci osoby jsou využívány metody molekulární biologie=metody zkoumání(porovnávání) DNA; Uvedené 4 etapy zkoumání nemusí být vždy striktně dodrženy, v řadě případů lze jedním zkoumáním odpovědět současně na několik etap;

27)Zkoumání kosterních nálezů: zkoumání kosterních nálezů je kromě molekulárně biologického vyšetření další možností jak identifikovat biologickými metodami člověka; postupně má zkoumání odpovědět na tyto základní otázky: 1.jde o pozůstatky člověka nebo zvířete, 2.jde o pozůstatky jedné nebo několika osob, 3.jde o pozůstatky muže nebo ženy, 4.jaká byla tělesná výška osoby, 5.jaké bylo stáří osoby v době smrti, 6.jaká doba uplynula od smrti do nálezu pozůstatků, 7.bylo před nálezem s pozůstatky manipulováno, 8.jaké čerstvé či starší úrazové změny nebo lékařské zákroky lze zjistit, 9.lze zjistit nějaké chorobné změny a vývojové vady, 10.lze zjistit příčinu smrti, 11.lze identifikovat zemřelého; k určení zda se jedná o lidské č zvířecí kosti slouží především jejich anatomická stavba, u drobných úlomků pak mikroskopické vyšetření; pohlaví se určuje především podle tvarových rozdílů kostí lebky a pánve; tělesná výška se určuje podle délky dlouhých kostí; určení stáří osoby v době smrti je relativně přesné v dětském věku(podle stavu chrupu a kalcifikace kostí); relativně přesně lze stáří osoby zjistit i podle výbrusu jednokořenových zubů; stanovení doby, které uplynula od smrti jedince, je často problematické(různé metody jsou velmi závislé na podmínkách, ve kterých se tělesné pozůstatky nacházely, zjištěné výsledky jsou proto spíše orientační); posuzování příčin smrti, chorobných a úrazových změn a vývojových anomálií patří do soudního lékařství; při porušení anatomického sledu kostí lze usuzovat na manipulaci s ostatky; pro identifikační účely se využívají různé lékařské dokumentace(především zubolékařská a rentgenografická dokumentace); pokud je součástí kostrového nálezu lebka nebo její podstatná část a existuje technicky vhodná fotografie pohřešované osoby, lze uskutečnit superprojekci→ta se provádí vzájemným promítnutím fotografie pohřešované osoby a fotografie nalezené lebky do jediného snímku, přičemž se zjišťují vhodné antropologické znaky(využívá se počítačová technika); význam superprojekce pro identifikační účely však nelze přeceňovat;