Kriminalistika - zkušební otázky

Vyhledávání, zajišťování a zasílání mechanoskopických stop ke zkoumání: vyhledávání mechanoskopických stop nečiní závažné problémy; naprostá většina z nich je totiž patrna pouhým okem, či pomocí jednoduchých optických pomůcek; při zajišťování mechanoskopických stop se vždy upřednostňuje zajištění in natura(zajištění celých objektů či jejich částí se stopami – oddělit lze odříznutím, odstřižením, odmontováním…); dále se užívá fotografování (zhotovuje se vždy více snímků za měněných fotografických podmínek, fotí se pod různými úhly), méně již odlévání (silikonové kaučuky, sádra), podobně vtlačení plastelíny do stopy; zasílání mechanoskopických stop ke zkoumání se provádí v pevných papírových obalech s upřesněním na kterých částech předmětu má být zkoumání provedeno;

Způsoby a metody zkoumání mechanoskopických stop a identifikace nástrojů: v počáteční fázi se užívají postupy vizuální (přímo na napadeném objektu se posuzuje, zda a jakým mechanismem mohl stopa vzniknout za použití konkrétního nástroje – výhoda rychlost a názornost, ale dává odpověď jen na jednoduché otázky); nejčastěji se mechanoskopické stopy zkoumají optickými metodami – využívají různé druhy mikroskopů (binokulární stereomikroskopy – pro celkové posouzení stopy a funkčních částí nástrojů, a komparační mikroskopy – umožňují současné pozorování dvou objektů v jednom zorném poli); profilografe pořizuje grafický záznam nerovností obsažených ve stopě (nerovnosti jsou snímány přístrojem, pomocí citlivého hrotu, v různých směrech podle potřeb zkoumání); méně často se využívají postupy fotografické (pro dokumentační účely, případně jako substitutu stop, které nelze zajistit in natura), chemické (pro zjišťování shodnosti materiálu z úlomku nástroje a zbytku nástroje nebo shodnosti drobných částeček s materiálem napadeného objektu), fyzikální jsou jen velmi málo časté; individuální identifikace nástrojů podle stop: individuálně lze identifikovat nástroje mající malý počet funkčních částí (nůžky, kleště, sekáčky…), naopak nelze ty s velkým počtem funkčních částí (pily, brusy, pilníky…), protože při své činnosti vytvářejí nevyhodnotitelnou směs stop; nejvhodnějšími stopa pro identifikační zkoumání jsou stopy sešinuté, z hlediska nosiče stop jsou nejvhodnější stopy vytvořené v kovových materiálech, pryži, některých plastických hmotách a dřevu, naopak nekvalitní jsou zpravidla stopy v papíru, kůži, měkkém dřevu, textilu…; individuální identifikace nástrojů podle jejich částí: není zpravidla obtížná, jde o identifikaci celku podle částí (většinou stačí pouhé přiložení odlomené části k poškozenému místu nástroje); tvorba srovnávacích materiálů (pokusných stop): v mechanoskopii poměrně obtížná, jelikož je nezbytné co nejpřesněji napodobit mechanismus vzniku vlastní stopy; srovnávací materiály se nejčastěji vytvářejí v měkkých kovech (olovo), aby pokud možno nedošlo ke změnám mikroreliéfu funkční části nástroje;