Kriminalistika - zkušební otázky

Zkoumání odorologických stop: provádí se analytickými laboratorními metodami; toto zkoumání je velmi složité a naráží na značné technické obtíže; je nezbytné využívat mimořádně citlivých laboratorních metod a prostředků a výsledky analýz velmi opatrně interpretovat; využívá se plynová chromatografie ve spojení s hmotnostní spektroskopií;

30)Mechanoskopie:

Pojem, význam a objekty mechanoskopie: mechanoskopie je část kriminalistické techniky, která se zabývá zákonitostmi vzniku a metodikou vyhledávání, zajišťování a zkoumání stop nástrojů a jiných technických prostředků za účelem jejich identifikace a zjišťování způsobu jejich použití; mechanoskopie zkoumá takové stopy, které odrážejí vnější stavbu a vlastnosti nástroje, který změnu vyvolal; v užším pojetí zahrnuje mechanoskopie nauku o nástrojích používaných pachateli při páchání trestné činnosti a o identifikaci těchto nástrojů; z mechanoskopického hlediska je za nástroj považován každý předmět, s jehož pomocí lze překonat nějakou překážku; V kriminalistice se rozlišují tyto druhy nástrojů: a)vyráběné sériově a nijak neupravované (běžně prodávané nástroje pro rukodělnou činnost – šroubováky, pily, kleště, hasáky…), b)vyráběné sériově a následně upravené k páchání trestné činnosti (např. zkrácení nástroje pro snadnější skryté přenášení, různé zohýbání šroubováků pro přístup do některých míst zámkových mechanismů), c)individuálně zhotovené pachatelem nebo jinou osobou na základě pachatelova požadavku – nález toho druhu nástrojů již zjevně svědčí o páchání trestné činnosti nebo přípravě k TČ (planžety pro překonávání bezpečnostních cylindrických vložek, různé druhy kasařských nástrojů, přesně tvarované dráty k otevírání automobilových dveří, nástroje k roztahování zárubní), d)náhodně nalezené předměty, které v podstatě nemají charakter nástrojů, avšak slouží k překonání překážek(tyče, cihly, kameny apod.); Význam mechanoskopie spočívá v tom, že umožňuje vytvoření správné představy o situaci, za které došlo ke spáchání trestného činu, některých vlastnostech pachatele, umožňuje určit skupinovou příslušnost nástroje a následně za optimálních podmínek tento nástroj individuálně identifikovat; Objekty mechanoskopie jsou zejména nástroje, objekty na kterých jsou vytvořeny stopy nástrojů, úlomky nástrojů a části napadených objektů apod. (třísky, piliny, úlomky…);

Vznik, typické druhy a výskyt mechanoskopických stop: mechanismus vzniku mechanoskopických stop je v řadě případů poměrně složitý; je dán vzájemným působením několika objektů; aplikují se poznatky z tváření a obrábění materiálů, z nauky o pružnosti a pevnosti, obecné nauky o materiály apod.; každý nástroj má na svém povrchu nejrůznější nerovnosti, které ve svém souhrnu vytvářejí specifický mikroreliéf-ten je pro každý nástroj individuální a neopakovatelný, vzniká již v procesu výroby nástroje a dále se modifikuje jeho používáním, opotřebováváním a případnými opravami→při použití nástroje se pak jeho mikroreliéf nebo jeho část odráží v napadeném objektu různými způsoby v závislosti na směru, velikosti a dalších faktorech působící síly; podle identifikační hodnoty se jednotlivé znaky vnější stavby nástroje dělí bez ohledu na jejich původ na: a)znaky obecné – typické, které jsou společné určitým skupinám nástrojů, které mají např. stejnou velikost, počet funkčních částí a jejich tvar→jsou využívány k určování skupinové příslušnosti nástroje, b)znaky zvláštní – specifické, které jsou vlastní pouze jednomu konkrétnímu nástroji – jsou využívány k individuální identifikaci nástroje; podle prostorového uspořádání mechanoskopických stop rozlišujeme stopy plošné(otisky), které vznikají při pouhém dotyku dvou objektů(samostatně se tyto stopy v mechanoskopii vyskytují vzácně) a stopy objemové, které vznikají mechanickým namáháním (tlakem, tahem, ohybem, krutem, smykem) při působení na napadený objekt (tyto stopy jsou v mechanoskopii zcela běžné); objemové stopy se dělí na: a)vtisky – vznikají kolmým působením síly při kontaktu funkční části nástroje s napadeným objektem (stopa plosky kladiva) – v kriminalistické praxi nejsou příliš časté, b) rýhy a soustavy rýh (souhrnně nazývány jako sešinuté stopy) – vznikají, když se nástroj a napadený objekt nebo alespoň jeden z nich při vytváření stopy vzájemně suvně pohybuje; rýhy vznikají v případech, že stopu vytvoří pouze malá funkční plocha nástroje (hrot, hrana), soustava rýh, když se na tvorbě podílí větší funkční plocha (čelisti kleští, hasáků) – tyto stopy jsou typické pro nástroje řezné, sečně, stříhací a štípací a jsou časté, c)stopy zhmožděné – vznikají při opakovaném použití nástroje na jednom místě, kdy dojde k vzájemnému složitému překrývání jednotlivých stop a vzniku nevyhodnotitelné změti jednotlivých identifikačních znaků – nejsou vhodné pro individuální identifikaci nástrojů, d)stopy kombinované – vznikají kombinací jednotlivých mechanismů vzniku stop, jejich využití se liší případ od případu;