Kriminalistika - zkušební otázky

28)Fonoskopie:

Pojem, kriminalistický význam a objekty fonoskopie: fonoskopie se zabývá možnostmi identifikace osob podle hlasu, případně i možnostmi identifikace věcí podle zvuků, které vydávají při svém použití; pomocí elektronické analýzy hlasu lze identifikovat osobu podle hlasu(zkoumá se délka jednotlivých hlásek, skladba jednotlivých frekvencí, intenzita jednotlivých frekvencí); hlas člověka prochází během života řadou změn(v období od 20 do 60 let je však hlas relativně neměnný→v tomto období lze vzájemně porovnávat hlasové stopy i srovnávací materiály s cílem jednoznačné identifikace člověka, jedná se však pouze o orientační období); fonoskopická zkoumání lze rozdělit na tyto tři oblasti: 1.zkoumání hlasových projevů osoby: jde o identifikaci osob podle jejich hlasu; v praxi nejběžnější; 2.zkoumání záznamových prostředků: tedy těch záznamových prostředků, které byly použity k zachycení hlasu člověka nebo zvuků různých objektů(magnetofony, záznamníky, mobilní telefony, bezdrátová přenosná zařízení, apod.); 3.zkoumání dalších akustických stop: těch, které přispívají k získání kriminalisticky relevantních informací a mají vztah k fonoskopickým zkoumáním(např. odhad prostoru a prostředí, ve kterém bylo mluveno, o začlenění do časového kontextu (podle zachycených částí rozhlasového nebo televizního vysílání)apod.);

Druhy fonoskopických stop: fonoskopické stopy vznikají fixací mluveného projevu na příslušný nosič (fixují se také různé zvuky vzniklé při používání věci, výjimečně i zvuky zvířat); požadavek fixace fonoskopické stopy na příslušný nosič je značně limitujícím faktorem, jelikož pokud nelze fixaci uskutečnit, nelze uskutečnit identifikaci objektu podle fonoskopických stop; naprostá většina fonoskopických stop je získávána z telefonního přístroje a je primárně ovlivněna kvalitou telefonního přenosu (typické pro anonymní volání na tísňové linky, příp. na jakýkoliv telefonní přístroj opatřený záznamovým zařízením), méně často se lze v kriminalistické praxi setkat s případy anonymního zaslání již hotových nahrávek příslušnému adresátu; Zajišťování a zasílání fonoskopických stop ke zkoumání: Zajišťování fonoskopických stopa jejich zasílání ke zkoumání: zajišťování těchto stop na nahrávacích médiích je vcelku jednoduché; platí zásada, že se nahrávka nepřehrává na jiný nosič, nijak se nedoplňuje a nesestřihává se; v doprovodném materiálu se uvede, která část nahrávky má být předmětem zkoumání; magnetofonové pásky se chrání před mechanickým poškozením a ukládají se do vhodných přepravních obalů; kazetové pásky se ponechávají v původních obalech; srovnávací materiály pro fonoskopické zkoumání jsou: a) ukázky řeči (záznamy přirozených rozhovorů, přímých nebo telefonických, které jsou zpravidla pořízeny bez vědomí osoby, ale s jistotou, že se jedná o řeč jednoznačně známé osoby), b)zkoušky řeči (provádějí se přímo s podezřelou osobou, uskutečňuje ji expert a zpravidla mají formu vyprávění životopisu, čtení textu, odpovědí na otázky, řízeného dialogu…), c)zkoušky hlasu (provádějí se přímo s podezřelou osobou, jejich obsahem jsou věty, nebo jejich části z fonoskopické stopy); srovnávací materiály se doplňují o materiály pomocné, které charakterizují okolnosti vzniku sporných a srovnávacích materiálů (protokoly z ohledání místa činu, protokoly o výslechu různých osob…)