Kriminalistika - zkušební otázky

17)Cíl, formy a typické případy kriminalistické identifikace:

Cíl kriminalistické identifikace: primárním cílem kriminalistické identifikace je individualizace objektu→chceme určit, že právě touto konkrétní pistolí, která ve věci figuruje jako předmět doličný, a žádnou jinou, byl spáchán TČ – podaří-li se dospět k tomuto závěru, uskutečnila se individuální identifikace→důrazem na tento individualizační cíl se kriminalistika liší od jiných oblastí teorie a praxe(zatímco např. v chemii či biologii se identifikací sleduje cíl určit skupinovou příslušnost objektů); určení skupinové příslušnosti má značný význam i v kriminalistice, zpravidla jako mezistupeň na cestě vedoucí k individuální identifikaci; ani při kriminalistické identifikaci se vždy nepodaří dospět k jednoznačnému závěru o totožnosti(např. kvůli nekvalitním zajištěným stopám, či proto, že ztotožňovaný objekt se podstatně změnil v době po spáchání trestného činu)-znalec v takových případech zkoumání uzavře např. konstatováním, že prověřený objekt se sice shoduje v některých znacích se zjišťovaným objektem, nicméně tyto shodné znaky netvoří neopakovatelný soubor a tudíž závěr o identitě nelze vyslovit→takové zkoumání se nazývá nedovršená kriminalistická identifikace;

Formy kriminalistické identifikace: rozlišují se dvě základní formy kriminalistické identifikace→znalecká a rekogniční; podstata obou těchto forem je stejná, liší se však druhem stop, podle nichž se identifikace uskutečňuje(při znalecké identifikaci jsou to zpravidla materiální stopy, při rekogniční identifikaci paměťové stopy), rozdíl je také v subjektech identifikace(při znalecké identifikaci jsou to znalci, při rekogniční identifikaci zpravidla svědek); některé nejjednodušší identifikační úkony(např. ověření totožnosti svědka před výslechem apod.) uskutečňuje i orgán činný v trestním řízení;

Typické případy kriminalistické identifikace: Každá kriminalistická identifikace předpokládá možnost srovnání nejméně dvou materiálních objektů, z nichž jedním bývá zpravidla stopa. Podle druhu srovnávaných objektů a jejich kombinací lze rozlišit tyto typické případy kriminalistické identifikace: 1)porovnává se stopa se ztotožňovaným objektem in natura(např. orientační srovnání stopa v blátě s pneumatikou – v praxi se to vyskytuje zřídka vzhledem k technické obtížnost – lepší by bylo srovnání s pokusně vytvořenou stopou(=její kopií), 2)porovnává se stopa s pokusně vytvořenou stopou(např. srovnání nábojnice nalezené na místě činu s nábojnicí pokusně vystřelenou z prověřované zbraně) – nejčastější případ, 3)porovnává se stopa A se stopou B(např. zkoumání sešinutých stop na vylomených vložkách cylindrických zámků z několika vyloupených bytů), 4)porovnává se stopa s evidenčním srovnávacím materiálem(např. daktyloskopická stopa z místa činu je vložena do počítačového evidenčního systému AFIS), 5)porovnává se objekt in natura s evidenčním srovnávacím materiálem(např. totožnost mrtvoly může být zjištěna podle daktyloskopické počítačové evidence AFIS), 6)porovnávají se části objektu mezi sebou s cílem zjistit, zda před oddělením tvořily jeden monolitní celek (zda úlomky skla nalezené na místě dopravní nehody a v rámečku reflektoru pocházejí z jednoho automobilu);