Kriminalistika - zkušební otázky

Třídění vyšetřovacích situací: Podle snadnosti jejich řešení se rozlišují vyšetřovací situace příznivé a nepříznivé: toto třídění je založeno na zhodnocení toho, zda v dané situaci lze dosáhnout cíle vyšetřování snadno, nebo naopak obtížně→nejčastěji se vyskytujícím typem nepříznivých vyšetřovacích situací informačně neurčité vyšetřovací situace(jejich společným znakem je neúplnost, rozpornost či nízká věrohodnost informací, které jsou v daný moment k dispozici) – ideální průběh vyšetřování by měl být takový, aby se informační určitost postupně zvyšovala – v jeho závěru by měl být zjištěn takový skutkový stav věci nevzbuzující důvodné pochybnosti, který je nezbytný pro podání obžaloby nebo pro jiné meritorní rozhodnutí v přípravném řízení; jiným častým typem nepříznivých vyšetřovacích situací jsou konfliktní vyšetřovací situace(konflikt mezi pachatelem a vyšetřovatelem, jejichž zájmy jsou do značné míry protikladné); Podle stupně jejich obecnosti se rozlišují vyšetřovací situace konkrétní a typické: konkrétní vyšetřovací situace se utvářejí při vyšetřování jednotlivého případu→jejich analýza je důležitá pro stanovení praktického postupu vyšetřování(k vytyčování vyšetřovacích verzí, při plánování vyšetřování apod.); typické vyšetřovací situace jsou teoretickým modelem vytvořeným naukou na základě zobecnění často se vyskytujících vyšetřovacích situací;

Význam vyšetřovacích situací: zda vyšetřování bude, či nebude úspěšné závisí jednak na kvalitě a množství zanechaných stop, tak i na dalších situačních komponentech (včasnost oznámení TČ, ochota svědků pravdivě vypovídat, organizace vyšetřování…); studium konkrétní vyšetřovací situace je důležité proto, aby v závislosti na ní mohl být zvolen adekvátní postup vyšetřování; vyšetřovací situace jsou velmi variabilní a konkrétní vyšetřovatel se nemůže se všemi možnými variantami seznámit z vlastní zkušenosti, proto je účelné, aby kriminalistická teorie zevšeobecnila nejčastěji se vyskytující typy vyšetřovacích situací podala jejich popis v metodikách vyšetřování jednotlivých druhů trestných činů; hlavní přínos učení o vyšetřovacích situacích spočívá v tom, že pro různé jejich varianty vypracovává doporučení, jak tyto situace řešit v souladu s cíli vyšetřování→teorie vyšetřovacích situací tak vede vyšetřovatel k tomu, aby veškerá kriminalistická doporučení aplikoval nikoli paušálně, ale flexibilně s přihlédnutím k mnohostranným situačním faktorům; pro řešení problémových situací je třeba vypracovávat heuristické postupy naznačující cesty hledání nových informací na základě informací již známých(např.hypotéza, úsudek, dedukce, experiment, kriminalistická verze); metody řešení konfliktních situací jsou zpravidla vedeny snahou zmírnit konflikt, protože zkušenost ukazuje, že ostré konflikty ztěžují proces vyšetřování (pouze výjimečně mohou některé konflikty (např.mezi spolupachateli) prospívat zájmům vyšetřování – tento lze, pokud je to v souladu se zákonem a etickými pravidly, využít i vyostřovat);