Kriminalistika - zkušební otázky

Zvláštnosti objektu poznání: hlavním poznávaným objektem v kriminalistice je trestný čin; je to velmi komplikovaný jev skládajíc se z mnoha elementů tvořící tzv.skutek trestného činu; komplikovanost je samozřejmě u různých případů rozdílná; komponenty trestného činu jsou značně nestejnorodé (takto je velmi obtížné poznávání subjektivní stránky TČ, především zavinění, protože je tvořeno psychickými procesy na něž je třeba usuzovat zprostředkovaně); nejvíce specifickým rysem z hlediska poznání, že trestný čin je minulou událostí(není ji možno aktuálně smyslově vnímat); pachatel má vždy časový náskok před policií a orgány činnými v trestním řízení (čím je TČ vzdálenější, tím nesnadnější je jeho dokazování→důraz na rychlost trestního řízení); zákonný princip oficiality policejního šetření a trestního řízení požaduje, aby byly iniciativně vyhledávány veškeré informace, z nichž by mohlo vyplývat podezření z trestného činu; některé z těchto informací se v dalším průběhu vyšetřování ukáží jako irelevantní a budou opuštěny, přesto nelze říci, že jejich opatřování bylo nepotřebné nebo chybné; obecně lze říci, že rozsah kriminalistické relevance je zpravidla širší než rozsah právní relevance=okruh fakt, která musí zjistit kriminalista v průběhu vyšetřování je často mnohem širší než okruh fakt, která budou posléze sloužit jako soudní důkazy;

Zvláštnosti procesu poznání: proces poznání trestného činu začíná smyslovým vnímáním jeho následků, tj. změn vyvolaných ve vnějším prostředí – stop; orgán činný v trestním řízení např. při ohledání místa činu zrakově pozoruje materiální stopy nebo při výslechu naslouchá ústní výpovědi svědka, v níž jsou reprodukovány tzv. stopy ve vědomí→samo o sobě to nestačí, proto musí následovat myšlenkové zpracování dat pomocí pojmů, kategorií a zákonů logického myšlení→výsledkem tohoto procesu by mělo být vytvoření myšlenkového modelu TČ; různé kontrolní mechanismy mají za úkol eliminovat chybné poznání (proto se, alespoň z části, připouštějí i nadbytečné=redundantní poznávací postupy, které jsou jinak považovány za nežádoucí); prověrka získaných dat spočívá např. v opakování téhož úkonu (výslech provedený v přípravném řízení se znovu provádí při hlavním líčení) nebo v získávání téže informace z více nezávislých důkazních zdrojů; proces odhalování a objasňování TČ tak prochází několika etapami, na nichž se podílí řada subjektů trestního řízení (policie, státní zástupce, soud, obviněný, obhájce, poškozený…); složitým problémem je pak sladit tento požadavek prověrky důkazů s požadavkem rychlosti a ekonomičnosti řízení; proces poznání trestného činu je nesnadný, protože se v něm uplatňují zcela protikladné zájmy(vyšetřovatel má většinou opačné zájmy než pachatel);