Kriminalistika - zkušební otázky

Druhy pátrání: Podle charakteru hledaného objektu můžeme pátrání klasifikovat následujícím způsobem: a)pátrání po osobách(hledaných, pohřešovaných), b)pátrání po věcech(pátrání po věcech pocházejících z trestné činnosti, páchání po věcech použitých ke spáchání trestné činnosti, pátrání po věcech ztracených majiteli nebo jejich držiteli), Podle způsobu pátrání lze pátrání dělit na : a)výkonné(soustavná, cílevědomá, aktivní činnost příslušných orgánů Policie ČR, která je zaměřena na vypátrání hledaného objektu v prostoru, kde se pravděpodobně nachází; patří sem osobní pátrání prováděné jednotlivými policisty, dále tzv. pátrací akce, které se organizují zpravidla tehdy, je-li podezření, že hledaný objekt se zdržuje či ukrývá v určitém prostoru, kde je nutnost nasazení většího počtu sil a prostředků; b)administrativní(činnost spojená s vytvářením a využíváním informačních systémů a toků těchto informací od základních útvarů Policie ČR k centrále a zpět…), Podle územního rozsahu pátrání rozeznáváme: a)místní pátrání(tzn. pátrání prováděné na vymezeném teritoriu např. jednoho či více okresů), b)celostátní pátrání(pátrání prováděné na celém území státu), c)mezinárodní pátrání(pátrání prováděné na území více států);

Taktické zásady pátrání: 1)zásada reálnosti pátrání: základní podmínkou smysluplné činnosti při pátrání a dosažení cíle pátrání je reálná možnost nalezení objektu po kterém se pátrá→musí být proto opatřeny takové informace, z nichž vyplývá alespoň jistý stupeň pravděpodobnosti, že objekt, po kterém se pátrá skutečně existuje a informace, na jejichž základě lze takový objekt identifikovat; 2)zásada koordinovanosti a součinnosti v pátrán: pátrání je uskutečňováno s využitím většího počtu osob, proto je nutno zabezpečovat jejich úzkou součinnost; je třeba, aby každý složitější případ pátrání měl řídící centrum, které musí zejména: a)soustřeďovat a vyhodnocovat všechny dostupné relevantní informace, b)zpracovávat plán pátrání, c)zajišťovat vzájemnou informovanost pátracích orgánů, d)zabezpečovat sladěnost a časovou návaznost činností všech subjektů pátrání, d) zabezpečovat účast veřejnosti při pátrání; 3)zásada operativnosti a rychlosti: situace v konkrétním případě pátrání se může poměrně rychle a relativně často měnit; osoby, které se úmyslně ukrývají či mají v držení hledané věci, se snaží pátrání komplikovat a mařit; efektivnost pátrání je možné zabezpečit jen tak, že se těmto změnám na základě jejich znalostí, budou soustavně přizpůsobovat pátrací úkony a opatření; rychlostí pátrání se rozumí neodkladné provádění potřebných pátracích úkonů, včasné opatřování nutných informací, jejich analýza a okamžitá reakce na změny situace a místa výskytu hledaného objektu; 4)zásada spolupráce s veřejností: vyplývá ze skutečnosti, že osoby, po kterých se pátrá, musí být v kontaktu s prostředím, zabezpečovat si nejdůležitější životní potřeby, komunikovat s dalšími osobami apod.; veřejnost v mnoha případech vstupuje do pátrání z vlastní iniciativy(často je její účast zajišťována pomocí hromadných sdělovacích prostředků); aktivita občanů je velmi důležitá v počátečním stádiu pátrání; ochota veřejnosti k zapojení se do pátrání závisí i na povaze spáchaného trestného činu apod.; při využívání informací získaných od občanů je nutné přihlížet i k důvěryhodnosti, vážnosti a motivům těchto občanů;