Úvod do kriminalistiky dílčí podpůrné texty
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Rekognice je tedy specifická metoda kriminalistické praxe (v trestním řízení trestněprocesní úkon) spočívající v tom, že ztotožňující osoba znovu poznává konkrétní osobu nebo věc, jejíž ztotožnění je kriminalisticky nebo důkazně relevantní.
DRUHY REKOGNICE
Rekognici lze rozlišovat podle různých hledisek:
Podle druhu rekognovaného objektu známe rekognici osoby, rekognici věci a rekognici zvířete.
Do postavení rekognovaných osob živých se dostávají najčastěji osoby obviněné z trestných činů a zadržené podezřelé osoby. V těchto případech se jedná o rekognici osoby, která je svou identitou neznámá osobě ztotožňující.
Jako osoby mrtvé bývají rekognovány nejčastěji nalezené neznámé mrtvoly, jimiž mohou být osoby zavražděné. Jedná se o rekognici osoby, která by svou identitou měla být osobě ztotožňující známá.
Rekognovanými věcmi bývají téměř výhradně věci movité, nejčastěji věci pocházející z trestného činu.
Rekognovanými zvířaty mohou být zvířata živá i mrtvá, např. odcizená nebo ta, která měl s sebou pachatel trestného činu.
Podle identifikačních polí rozeznáváme u živých a mrtvých osob a zvířat rekognici podle anatomických znaků: u živých osob též rekognici podle funkčních a pohybových (dynamických) znaků: u živých zvířat i podle chování ke svému pánu aj.
Podle původnosti rekognovaného objektu známe rekognici objektu in natura a rekognici objektu podle jeho fotografie či jiných zobrazení jeho vlastností.
VÝZNAM REKOGNICE
Výsledky rekognice mají význam nejen pro dokazování v trestním řízení, nýbrž i pro vytyčování vyšetřovacích a operativně pátracích verzí. Rekognicí se prověřují důkazy již existující a získávají důkazy nové.
Z hlediska trestněprávního získáváme rekognicí původní, osobní důkazy.
§ 2. Obecná pravidla přípravy a provedení rekognice
Obecná pravidla přípravy a provádění rekognice osob a věcí formuluje kriminalistika na základě ustanovení trestního řádu a aplikovaných poznatků obecné a forenzní psychologie.
Obecná pravidla přípravy rekognice jsou:
Popsání objektu, který má být rekognován, ztotožňující osobou
Toto obecné pravidlo vyplývá přímo z předpisu trestního řádu. Zpravidla je popis hledaného objektu získán již při výslechu oznamovatele trestného činu.
Popis hledaného objektu se zjišťuje jednak proto, aby bylo možno po něm pátrat, jednak proto, aby podle něj bylo možno prověřovat věrohodnost výsledků rekognice. Kvalita získaného popisu a zjištěné podmínky vnímání objektu se berou v úvahu při posuzování účelnosti rekognice a způsobu její přípravy.
Včasnost přípravy a provedení rekognice
Rekognice má být připravena a provedena, jakmile je to možné. Čím delší je časový odstup rekognice od původního vnímání objektu, tím hlubší může být zapomenutí jeho identifikačních znaků a tím menší pravděpodobnost jeho znovupoznání.