Úvod do kriminalistiky dílčí podpůrné texty

Cílem výslechu je získat úplné a věrohodné poznatky o vyšetřované události. Cílem výslechu obviněného tedy není dosáhnout jeho doznání. Pokud k němu dojde, nezbavuje to vyšetřovací orgány povinnosti trestnou činnost dokázat, přičemž se stejnou pečlivostí musí být objasňovány skutečnosti svědčící ve prospěch i neprospěch obviněného.

1. DRUHY VÝSLECHU

1. Podle procesního postavení vyslýchaných osob rozeznáváme výslech

   • podezřelého

   • obviněného

   • obžalovaného

   • svědka (včetně svědka-poškozeného)

   • znalce

Obviněný nemá dle trestního řádu povinnost vypovídat, je to pouze jeho právo. Výpověď je však pro obviněného současně důležitým prostředkem jeho obhajoby. Má právo hájit se všemi prostředky, může tedy i lhát, nesmí však křivě obviňovat z trestného činu jiné osoby.

Svědek má povinnost dostavit se na předvolání k výslechu a pravdivě vypovídat. Jestliže uvede nepravdu o okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí nebo takovou okolnost zamlčí, dopouští se trestného činu křivé výpovědi.

1. Podle osobnostních zvláštností, zejména věku a zdravotního stavu vyslýchaných, vypracovává kriminalistika specifická taktická doporučení např. pro výslech:

   • dětí a mladistvých

   • osob mentálně postižených

   • osob nemocných, zraněných a umírajících

   • osob starých

2. Za zvláštní druhy výslechu s ohledem na jejich formu nebo taktiku provedení lze považovat také:

   • vysvětlení, kterým se prověřují skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin. Povinnost osob podat vysvětlení je stanovena v zákoně o policii. V trestním řádu je vysvětlení upraveno v § 158 odst. 3. Vysvětlení není důkazním prostředkem. Má-li se jím stát, musí být výslech opakován po zahájení trestního stíhání

   • výslech osoby oznamující trestný čin

   • výslech formou konfrontace

   • výslechy prováděné před jinými vyšetřovacími úkony nebo v jejich rámci (např. rekognice, rekonstrukce)

§ 2. Příprava výslechu

Příprava výslechu ovlivňuje kvalitu jeho průběhu a výsledků. Teoreticky se dá rozdělit do několika částí z hlediska obsahového a organizačního, ve skutečnosti se však tyto části prolínají a doplňují.

1. Analýza skutkového děje

Vyslýchající si prostuduje dosud shromážděné materiály a důkazy ve věci a zjistí, které skutečnosti je třeba doplnit a které rozpory je třeba odstranit. Vyšetřovatel dále analyzuje vzájemné vztahy osob na trestném činu zúčastněných a poměr těchto osob k vyšetřované věci.

Poznatky o těchto skutečnostech dovolují stanovit předmět výslechu, znění otázek, které budou při výslechu kladeny a jejich pořadí.

1. Analýza osobnosti vyslýchaného

Vyslýchající by si neměl svůj úsudek o vyslýchané osobě tvořit až na základě bezprostředního působení jejího vzhledu, ale měl by se o ní dozvědět co nejvíce informací předem. Cílem je získat poznatky o charakteru osoby, jejím intelektu, o vlastnostech, schopnostech, zálibách a o sociálním prostředí, ve kterém žije.