Úvod do kriminalistiky dílčí podpůrné texty

Ohledání jako kriminalistická metoda, pokud je uplatněna v trestním řízení, je samostatným procesním úkonem, který je upraven v ust. § 113 tr. ř. Může být uskutečněno i před zahájením trestního stíhání (srov. ust. § 158 odst. 3 tr. ř.), zpravidla jako počáteční a neodkladný úkon.

§ 2. Taktika a metodika ohledání

Taktikou ohledání se rozumí racionální a efektivní způsob využití poznatků kriminalistické vědy a praxí aprobovaných metod a prostředků, jejich komplexů a algoritmů k dosažení výsledků ohledání.

1. ZÁKLADNÍ TAKTICKÉ ZÁSADY OHLEDÁNÍ

Za základní taktické zásady ohledání se považují:

1. Řízení ohledání jediným vedoucím

Při týmové práci je řízení týmu pracovníků jediným vedoucím nezbytnou podmínkou dobré organizace práce a dosažení kladných výsledků. Skupina pracovníků, která provádí ohledání, je různého profesního zaměření (vyšetřovatel, kriminalistický technik atd.).

Činnost skupiny musí být velmi dobře organizována. Musí být proto určen vedoucí skupiny, který je zodpovědný za průběh a výsledky ohledání. Jednotliví pracovníci jsou po dobu ohledání vedoucímu skupiny podřízeni. Jestliže bylo zahájeno trestní stíhání, procesní samostatnost vyšetřovatele jako člena týmu zůstává nedotčena.

1. Neodkladnost ohledání

Ohledání má být uskutečněno bezprostředně po získání informací o události odůvodňující podezření, že byl spáchán trestný čin.

Prostředí a situace na místě činu podléhá vlivem různých činitelů neustálým změnám. Ohledání může splnit svůj účel jedině tehdy, trvají-li skutečnosti, které je třeba zjistit.

1. Neopakovatelnost ohledání

Neopakovatelnost ohledání je jednou z taktických zásad přesto, že praxe si někdy vynutí opakované ohledání. Zásadu neopakovatelnosti ohledání je třeba zdůrazňovat jako příkaz pro praxi, protože získávání informací při opakovaném ohledání je podstatně ztíženo.

1. METODIKA OHLEDÁNÍ

Metodika ohledání je ucelený systém postupů a způsobů zjišťování, zkoumání a hodnocení změn hmotné struktury a stavu objektů vzniklých vyšetřovanou událostí.

Je-li jevem vyvolávajícím změny, které jsou jeho důsledkem, trestný čin, bude tato struktura objektu nebo hmotného prostředí, na něž působil, odpovídat tomuto trestnému činu. Proto ke zkoumání nově zformované struktury s cílem odhalit relevantní změny, stopy a jiné věcné důkazy, musíme znát i původní, tj. počáteční strukturu.

Počáteční (původní) strukturou objektu ohledání rozumíme konkrétní strukturu daného objektu nebo situace na daném místě v okamžiku, který bezprostředně předcházel vzniku prověřované události.

Znalost počáteční struktury je východiskem pro zkoumání změn stavu ohledávaného objektu a jeho struktury konečné.

Konečná struktura stavu objektu je jeho struktura v době, kdy skončila inkriminovaná událost, která ji vytvořila. Jestliže dochází k ohledání bezprostředně po skončení události, je možno za konečnou strukturu považovat strukturu v době započetí ohledání. V jiných případech, zejména při pozdním oznámení události, musíme ke zjištění konečné struktury vyloučit ty změny, které byly po skončení události způsobeny objektivními vlivy nebo subjektivním zásahem. V takových případech bezprostředně pozorujeme tzv. následnou strukturu, vyjadřující situaci a stav v době ohledání. Tento následný stav se podchycuje v dokumentaci o ohledání.