3. Aplikované trestní právo

Účastník (§ 111 TZ)

Účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu je, kdo úmyslně

1. spáchání trestného činu zosnoval nebo řídil (organizátor),

2. vzbudil v jiném rozhodnutí spáchat trestný čin (návodce), nebo

3. umožnil nebo usnadnil jinému spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, vylákáním poškozeného na místo činu, hlídáním při činu, radou, utvrzováním v předsevzetí nebo slibem přispět po trestném činu (pomocník).

Má-li být účastník trestně odpovědný, musí splňovat požadavky kladené na pachatele (věk a příčetnost).

Obecný subjekt

• obecné trestné činy

• většinu tr. činů může spáchat kdokoliv, kdo v době činu dovršil 15 let a je příčetný

• vyjádřeno slovem „kdo“

• např. znásilnění, krádež

Speciální subjekt

• některé skutkové podstaty vyžadují, aby měl pachatel zvláštní způsobilost nebo postavení, např. úřední osoba, policista, soudce, soudní exekutor, voják

• spolupachatelem může být také jen speciální subjekt (pokud by vojákovi pomohl kamarád civilista s napadením jeho poručíka, bude voják odsouzen za vojenský TČ a civilista za pomoc k tomuto činu)

Konkrétní subjekt

• vyskytuje se pouze zřídka, jde o konkrétního člověka určité zvláštní vlastnosti

• např. TČ vraždy novorozeného dítěte matkou se může dopustit pouze matka, je-li rozrušena porodem, ve vztahu ke svému dítěti (kdyby narozené dítě zabila babička, bude odsouzena za vraždu), dále např. dlužník jako pachatel poškození věřitele

U TČ charakterizovaných speciálním nebo konkrétním subjektem může být pachatelem jen ten, kdo má zvláštní vlastnost, způsobilost nebo postavení, ale organizátorem, návodcem nebo pomocníkem takových TČ může být i osoba bez takovýchto náležitostí.

O vlastnoručních TČ platí to samé, co pro konkrétní či speciální pachatele.

Podmínky vzniku trestní odpovědnosti pachatele

Příčetnost

• příčetností rozumíme způsobilost být pachatelem TČ, pokud tato závisí na duševních schopnostech pachatele, nepříčetnost se musí dokazovat

• TZ tento pojem nedefinuje, ale uvádí důvody, které příčetnost vylučují (negativní vymezení) § 26 TZ: „Kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný.“

Pachatel jednal v nepříčetnosti, jestliže:

• trpí duševní poruchou,

• je zbaven schopnosti rozpoznat protiprávnost činu nebo ovládnout své jednání (postačí, pokud chybí aspoň jedna z uvedených schopností)

• ztráta rozpoznávací nebo ovládací schopnosti je důsledkem duševní poruchy

• duševní porucha a ztráta rozpoznávací nebo ovládací schopnosti u postižené osoby jsou dány v době činu

Podmínky nepříčetnosti musí být splněny současně.

1. biologická (lékařská)

   • jde o odchylku od běžné normy

   • duševní poruchou se rozumí mimo duševní poruchy vyplývající z duševní nemoci i hluboká porucha vědomí, mentální retardace, těžká asociální porucha osobnosti nebo jiná těžká duševní nebo sexuální odchylka

   • duševní porucha vrozená x získaná, trvalá x dlouhodobá x přechodná atp.

2. psychologická (juristická)

   • ztráta schopnosti rozumové (rozpoznávací) – pachatel není schopen rozpoznat, že jeho jednání je protiprávní

   • ztráta schopnosti ovládací (určovací) – absence schopnosti ovládnout své vlastní jednání, to konkrétní, které posuzujeme