3. Aplikované trestní právo

Deliktní způsobilost u mladistvého

• mladistvý, který v době spáchání činu nedosáhl takové rozumové a mravní vyspělosti, aby mohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný (§ 5 odst. 1 ZSVM)

• jde o vyjádření tzv. relativní trestní odpovědnosti – trestní odpovědnost mladistvého je podmíněna věkem, příčetností a rozumovou a mravní vyspělostí (ta na rozdíl od příčetnosti není způsobena duševní poruchou, ale nedostatečnou vyspělostí)

• absolutní trestní odpovědnost spočívá v dovršení 15. roku věku

• nedostatečná vyspělost musí být zásadní, taková vyspělost mladistvého nedosahuje stupně vývoje, které zpravidla dosahují jeho vrstevníci

• nedostatečná vyspělost je ovlivněna řadou faktorů – genetickými dispozicemi, prostředím, vzory, autoritami

• nedostatečná rozumová a mravní vyspělost se dokazuje znalecky – znalec z oboru dětské psychologie a znalec z oboru dětské psychiatrie

1. Subjektivní stránka trestného činu. Vnitřní postoj pachatele k páchanému trestnému činu a jednotlivé druhy zavinění.

Subjektivní stránka (stránka vnitřní) trestného činu je charakterizována zaviněním, které je jejím obligatorním znakem. Do fakultativních znaků se řadí pohnutka (motiv), cíl, záměr a účel činu. S problematikou zavinění souvisí zásady nullum crimen sine culpa, není trestného činu bez zavinění a ignorantia legis non excusat, neznalost zákona neomlouvá.

Zavinění

• vnitřní psychický stav člověka k určitým skutečnostem, jež zakládají TČ, ať již vytvořené pachatelem či objektivně existující již v době činu

• pachateli nelze přičítat to, co je nezaviněné

• zavinění se musí vztahovat na všechny skutečnosti, které jsou znakem skutkové podstaty TČ

• zavinění se nesmí vztahovat na právní posouzení skutku a jeho trestnost, protiprávnost jakožto rozpor s celým právním řádem, společenskou škodlivost a objektivní podmínky trestnosti v ustanovení § 360 TZ o trestném činu opilství

• zavinění tu musí být v době činu, je stejně jako každý znak skutkové podstaty TČ

Pachatel nemusí rozumět přesnému právnímu významu normativních znaků skutkové podstaty, postačí laická představa o jejich obsahu (pojem „smrt“, „těhotenství“ či „státní hranice“).

O zavinění nelze hovořit u nepříčetného. Stav nepříčetnosti znamená, že u osoby chybí buď schopnost rozpoznávací (v tom případě není možná ani nevědomá nedbalost jako nejnižší forma zavinění) nebo schopnost ovládací (pachateli chybí svoboda vůle jako předpoklad zavinění).

Zavinění ve formě úmyslu nebo nedbalosti může být různé intenzity, dle § 39 odst. 2 má větší míra zavinění za následek vyšší trest a naopak.

Jako každý znak skutkové podstaty je i subjektivní stránka předmětem dokazování.

Zavinění tvoří dvě složky: