3. Aplikované trestní právo

Jednání

• projev vůle člověka ve vnějším světě (projev vnitřního postoje)

• jednáním může být konání i opomenutí (viz komisivní a omisivní TČ)

• je vybudováno na dvou kumulativních složkách: fyzické a psychické složce

Komisivní spáchat lze aktivním konáním Omisivní spáchat lze opomenutím povinnosti jednat, dělí se na úmyslné a nedbalostní opomenutí (např. podání špatného léku lékařem, který usmrtí pacienta, může být úmyslné ale i nedbalostní) Omisivní pravé lze spáchat jen opomenutím (např. neposkytnutí pomoci § 150, neoznámení TČ § 368, nepřekažení TČ § 367) Omisivní nepravé lze spáchat opomenutím i zvláštní povinností konat (např. vražda spáchaná neposkytnutím stravy, péče) – v TZ u nich není určena forma jednání

Jednáním nejsou: vis absoluta (fyzické násilí), reflexní pohyby, pohyby vyvolané v křeči, pohyby v bezvědomí či mluvení ze spaní, ani případy, kdy chybí vnější složka jednání, např. pouhá myšlenka.

Jednáním je: jednání nedbalostní, přičemž chtěný následek je sám o sobě trestněprávně nezávadný, jednání dítěte, jednání osoby nepříčetné (trestní odpovědnost zde však nenastává z jiných důvodů – věku či příčetnosti), vis compulsiva (bezprávná výhružka) – typicky krajní nouze, závazný rozkaz atp.

§ 112 TZ

• důležitý předpoklad nepravého omisivního jednání – pachatel mohl k okolnostem a svým poměrům splnit povinnost, kterou mu zákon ukládá

„Jednáním se rozumí i opomenutí takového konání, k němuž byl pachatel povinen podle:

• jiného právního předpisu (např. občanský zákoník – péče o nezletilé dítě),

• úředního rozhodnutí (např. opatrovník ustanovený soudem),

• smlouvy (např. strážný velkoskladu, pokud neudělá obchůzku a umožní tak zloději odcizit komoditu, je odpovědný za pomoc ke krádeži § 205),

• v důsledku dobrovolného převzetí povinnosti konat (tzv. garance, např. nabídnu slepci, že mu pomohu přejít přes přechod, ale nechám ho v polovině a srazí ho auto a těžce zraní, odpovědnost za nedbalostní způsobení těžké újmy na zdraví),

• vyplývala-li taková jeho zvláštní povinnost z jeho předchozího ohrožujícího jednání (tzv. ingerence, jednání může být jak úmyslné, tak nedbalostní, nemusí mít znaky TČ, musí být však protiprávní, např. pokud někoho zraním, musím mu dát první pomoc),

anebo k němuž byl z jiného důvodu podle okolností a svých poměrů povinen.“

• obecná povinnost konat – je stanovena TZ (např. § 357 či § 150) – nezakládá trestní odpovědnost za následek na rozdíl od zvláštní povinnosti konat, obecná povinnost konat je subsidiární ke zvláštní

Následek

• následek spočívá v ohrožení nebo porušení hodnot, které jsou objektem TČ

• lze dělit na hlavní a sekundární

• z hlediska intenzity zasažení individuálního objektu je třeba rozlišovat následek ohrožovací (k dokonání činu postačí pouhé ohrožení individuálního objektu TČ, např. obecné ohrožení) a následek poruchový (k dokonání činu je třeba, aby byl individuální objekt TČ pachatelem porušen, např. vražda, ublížení na zdraví)